Máme málo dětí, doplatíme na to

Lidí v důchodu rychle přibývá

Když bylo roku 1948 v tehdejším Československu uzákoněno plošné důchodové pojištění, dožívali se lidé v průměru 68 let a na důchod měli nárok od 60 let. Dnes odchází muži do důchodu v necelých 63 letech, ale dožívají se v průměru 74 let, ženy dokonce 81 let. Tato střední délka života v posledních letech poměrně rychle rostla a s rozvojem medicíny pravděpodobně nadále poroste. Nikoho tedy nemůže překvapit, že lidí v důchodovém věku velmi rychle přibývá a současný penzijní systém je nemůže uživit.

Zdroj: www.reforma-duchodu.com, ČSSZ

Bilance důchodového účtu je záporná

Bilance důchodového účtu je od roku 2009 v mínusu. Roční deficit přesahující třicet miliard korun znamená, že již v této chvíli nám chybí zhruba desetina potřebných prostředků na vyplácení penzí z průběžného systému.

Spousta lidí může namítat, že je to důsledek hospodářské politiky našeho státu. Tato spousta lidí by si ovšem také měla uvědomit, že zvyšovat odvody na důchodové pojištění v době, kdy za svou práci dostaneme zhruba polovinu skutečných mzdových nákladů našeho zaměstnavatele, je cesta do pekla nejen pro konkurenceschopnost naší ekonomiky.

Zdroj: www.reforma-duchodu.com, ČSSZ

Rodíme málo dětí, populace stárne

Udržitelnost penzijního systému velmi závisí na budoucím demografickém vývoji. Prognózy však vypadají děsivě. S rostoucí střední délkou života a hlavně díky nízké porodnosti naše populace celkově stárne. Věkový medián dosahuje 41 let a podle všech demografických předpovědí bude ekonomicky aktivních lidí v budoucnu ubývat.

Abychom tomuto trendu zabránili, bylo by potřeba více podporovat rodiny s dětmi. I přes určitou nestálost našich vztahů hovoří základní principy matematiky zcela jasně. Aby byl stav naší populace udržitelný, měla by každá žena mít statisticky v průměru dvě děti. Dnešní porodnost v České republice se pohybuje okolo 1,27 dítěte na jednu ženu. To je mimochodem osmé nejnižší číslo ve světovém srovnání. Nižší porodnost vykazují už jen Bosna a Hercegovina a asijské státy Hong Kong, Singapur, Taiwan a Korea.

Zdroj: www.reforma-duchodu.com, US Census Bureau

Od roku 1999 sice porodnost v České republice mírně roste, ale stále je hluboko pod dlouhodobě udržitelným stavem. I kdybychom rostoucí tendenci posledních deseti let udrželi, stále se do roku 2050 dostaneme pouze na 1,7 dítěte na ženu. To by v důsledku vedlo k razantnímu snížení podílu ekonomicky aktivních lidí ve prospěch lidí v postproduktivním věku.

Zdroj: www.reforma-duchodu.com, US Census Bureau

Méně výdělečně činných lidí bude muset uživit více důchodců

Vzhledem k tomu, že dochází k prodlužování průměrné doby pobírání důchodu a snižování počtu ekonomicky aktivních obyvatel, budou růst i náklady na financování jednoho důchodce. V roce 2030 by mělo být podle odhadů US Census Bureau přes osmnáct procent obyvatel starších sedmdesáti let, v roce 2050 by to měla být již celá jedna čtvrtina populace České republiky.

Jinými slovy, i když prodloužíme věk pro přiznání důchodu až na 70 let, tak stále v roce 2050 bude celá čtvrtina populace v důchodu. Pokud by lidé chodili do důchodu v 65, tak by v roce 2050 pobírala důchod jedna třetina obyvatel České republiky. Dalších 20 % populace by mělo být mladší 25 let. Výdělečně činných obyvatel by bylo pouhých 46 %. Tedy méně než polovina národa by měla uživit nejen sebe, ale i všechny ostatní v důchodu a všechny děti.

Důchodový systém bez radikální reformy zkrachuje

Pokud si uvědomíme tyto souvislosti, pak nám musí být nad slunce jasné, proč je více než nutné reformovat současný penzijní systém. Jakým způsobem to ovšem provést, to je již věc druhá. Současná reforma prodlužuje věk pro přiznání důchodu, což je asi nevyhnutelné, i když pro mnoho mladých lidí může být obtížně představitelné, že budou muset pracovat až do 70, ne-li déle. Reforma se snaží také motivovat lidi, aby si na důchod spořili sami ať už ve druhém, nebo ve třetím pilíři.

Bohužel penzijní reforma ale neřeší kořeny demografických problémů, díky kterým je penzijní systém dlouhodobě neudržitelný. Hlavním problémem je příliš nízká porodnost, v důsledku níž bude v příštích desetiletích ubývat ekonomicky aktivních lidí. I kdyby byla reforma sebelepší a penzisté měli na svých individuálních účtech naspořeny miliardy korun, ekonomika nefunguje bez ekonomicky aktivních občanů, kteří tvoří výstupy pro spotřebu všech ostatních.

Musíme ekonomicky motivovat mladé lidi mít více dětí

Mezigenerační principy, na kterých penze dlouhou dobu fungovaly, nejsou posíleny žádným způsobem. Veřejné finance se dozajista mohou v hodně ohledech přizpůsobit, ale prostor pro zvyšování důchodového pojištění či daní už zde není. Otázkou je, do jaké míry je schopna zmírnit negativní demografické trendy rostoucí produktivita práce. Spoléhat se ale slepě na to, že za třicet let budou dnešní novorozenci díky vyšší produktivitě schopni uživit celý národ, je velmi riskantní.

Naše politické vedení by se mělo začít vážně zabývat demografickým vývojem české populace a hledat způsoby, jak motivovat mladé lidi vzít na svá bedra více dětí. Ono to je totiž pro mladé lidi nejen fyzicky a psychicky náročné, ale také ekonomicky velmi nevýhodné. Kdyby se však zavedl mezigenerační důchodový systém podle návrhu Jana Traxlera, hned by měli mladí lidé větší motivaci vychovat více dětí. A to je jen jeden nápad. Měli bychom hledat i další.

Psáno pro Měšec.cz