20 let deficitů a jedeme dál

České ekonomice se nebývale daří. HDP roste a inflace je velmi nízká. Firmám rostou tržby a zisky, lidem rostou mzdy a ruku v ruce s tím rostou také daňové příjmy do státní pokladny. To je ideální příležitost, aby stát vytvářel rezervy na horší časy. Již druhým rokem by mohl státní závěrečný účet skončit v přebytku. Přesto vláda přichází s návrhem rozpočtu na rok 2017 s deficitem ve výši 60 miliard korun. Ve stejné době, kdy na nás z billboardů svítí hesla typu „Řídit stát jako firmu funguje."

No přiznám se, ještě jsem se nepotkal s firmou, která by plánovala být dlouhodobě ztrátová, která by nemyslela na zadní vrátka a nevytvářela ze zisků rezervy.

Zdroj: Wikipedie

Naposledy v roce 1996 měla Česká republika vyrovnaný státní rozpočet. Následujících 20 let připravila vláda vždy deficitní rozpočet. A ani pan Babiš to nedokázal změnit. A to v době, kdy se české ekonomice daří dokonce takovým způsobem, že letošní příjmy do státní kasy převyšují plánovaný rozpočet zhruba o 100 miliard korun. Ke konci září vycházela bilance plnění státního rozpočtu s kladným saldem ve výši 82 miliard korun. Kdyby vláda chtěla, neměla by mít nejmenší problém letos zakončit hospodaření státní pokladny se ziskem. A přesně v takové situaci přichází návrh deficitního rozpočtu? To je výsměch všem voličům.

Výdaje rostou příliš vysokým tempem

Já neříkám, že má stát škudlit. A rozumím tomu, že řídit stát je mnohem komplikovanější, než řídit firmu. Souhlasím s tím, že je potřeba dlouhodobě navyšovat důchody, což je největší položka státního rozpočtu. Navýšení důchodů o 35 korun měsíčně vyjde státní kasu zhruba na jednu miliardu korun. Když se politici rozhodnou přidat důchodcům tři stovky měsíčně, musí ministr financí najít v rozpočtu téměř deset miliard korun. Většina důchodců by samozřejmě uvítala nárůst důchodu řádově o tisícikoruny, na to ale stát nemá prostředky. A snad každý chápe, že to přeci nelze financovat na dluh na úkor budoucích generací.

Struktura výdajů státního rozpočtu na rok 2016 podle sektorů

Zdroj: Ministerstvo financí České republiky

Vedle penzistů tu samozřejmě máme početný zástup státních zaměstnanců v čele s učiteli, doktory až po samotné poslance a jiné veřejné činitele. Ano, i zde je určitě fajn, aby lidem rostly mzdy, ačkoliv medián mzdy ve státním sektoru je vyšší než medián mzdy v soukromém sektoru, takže mnohé nářky státních zaměstnanců za vyšší platy považuji za nefér vůči jiným zaměstnancům. Každopádně nechápu, proč musí učitelům nebo poslancům růst platy o 8 % ročně v době, kdy inflace je již třetím rokem 0,3-0,4 % ročně.

Těm učitelům bych to ještě přál, i když i zde mi to přijde nespravedlivé vůči jiným profesím. Ale že si členové vlády navrhují sami sobě a kolegům z horní a dolní sněmovny navýšení platů o 7,9 %, tomu říkám troufalost. Českým podnikům se daří, tak toho honem využijme a seberme si z toho taky víc pro sebe. Až se tolik dařit nebude, tak nám zvýšení platů tak snadno neprojde. Ale když si je zvedneme teď, tak by to mohlo projít a pak už nám je nikdo zpět nesníží. Něco takového se muselo tvůrcům rozpočtu honit hlavou.

Státní dluh v ČR momentálně není problém

Abych ale jen nekritizoval pana Babiše a vládní politiku, nutno podotknout, že české ekonomice se nyní opravdu daří a ministerstvu financí se daří držet státní dluh na uzdě. Ač to matematicky nedává smysl, nominální hodnota státního dluhu České republiky již pět let nestoupá, přestože státní kasa hospodaří každý rok s deficitem. Nevím, jakým kouzlem je tohle možné. Asi to bude částečně tím, že v předchozích letech naopak dluh rostl rychleji, než byly konečné deficity státního účtu. Každopádně graf vývoje státního dluhu vypadá dobře. Nominálně se dluh nezvyšuje a v relativním vyjádření vůči hrubému domácímu produktu zadlužení České republiky klesá. Aktuálně činí státní dluh ČR cca 35,5 % HDP, což patří k nejnižším číslům v Evropě.

Vývoj státního dluhu ČR a jeho podíl k HDP

Zdroj: Ministerstvo financí České republiky

Díky politice nulových úrokových sazeb ze strany České národní banky se také daří snižovat náklady na obsluhu dluhu. Poslední dva roky emituje ministerstvo financí zpravidla dluhopisy s nulovým nebo dokonce i záporným výnosem do splatnosti, jinými slovy, ministerstvo financí si půjčuje za nulový úrok, nebo mu dokonce penzijní fondy a další investoři připlácí něco málo navíc za to, že mu mohou půjčit peníze. Celkově tak náš stát momentálně mírně vydělává na tom, že si půjčuje peníze. Je to paradox, ale je to tak.

Zároveň stát postupně refinancuje starší dluhy, čímž snižuje úrokové náklady. Jak postupně dobíhají do splatnosti dříve emitované dluhopisy, které nesly třeba i pětiprocentní úroky, vydává místo nich ministerstvo financí nové dluhopisy s velmi nízkým nebo i nulovým úrokem. Díky tomu postupně klesají náklady na obsluhu dluhu.

Ještě před třemi roky zaplatil náš stát na úrocích z dluhů přes 50 miliard korun ročně, brzy úrokové náklady klesnou pod 40 miliard ročně, a dokud budou úrokové sazby na nule, budou náklady na obsluhu dluhu dál klesat. Což je jeden z hlavních důvodů, proč Evropská centrální banka a mnohé další zavedly dokonce záporné úrokové sazby. Cílem je umožnit vládám postupně refinancovat všechny starší dluhopisy a snížit náklady na splácení úroků na minimum.

Vývoj státního dluhu ČR a úrokových výdajů

Zdroj: Ministerstvo financí České republiky

Řídí pan Babiš finance státu jako finance firmy?

Z pohledu řízení dluhu vypadá hospodaření českého státu velmi dobře. Nicméně na tom nemá příliš velkou zásluhu ministerstvo financí, to je primárně vedlejším efektem politiky České národní banky. Pokud bych měl stát řídit jako firmu, nebo spíše neziskovou organizaci, to je myslím lepší příměr, musel bych přeci plánovat rozpočet na nulu. V době, kdy se pak ekonomice daří dobře, tak by konečný účet měl zůstat v zisku, ze kterého bych vytvářel rezervy. V době, kdy se naopak ekonomice nebude dařit, skončí hospodaření státu v mínusu. Tehdy můžu použít našetřené rezervy, případně se i zadlužit, abych pomohl ekonomice se zvednout na nohy.

Ale plánovat deficitní rozpočet v době, kdy se české ekonomice nebývale daří, to je barbarství a nezodpovědnost. Kdyby se alespoň jednalo o mimořádné vyšší kapitálové náklady, tj. mimořádné výdaje na investice do infrastruktury apod., tak bych to ještě chápal. Jsou to jednorázové výdaje, které zpravidla mají návratnost v podobě vyššího ekonomického růstu v budoucnu. Nové dálnice, rychlovlaky, datové sítě apod., to má alespoň ekonomický smysl. A proč nevyužít toho, že si na ně dnes stát může půjčit zadarmo. Jenomže to není případ státního rozpočtu na rok 2017. Stát nezvyšuje náklady na investice do infrastruktury. Jeho výdaje bobtnají zejména na straně sociálních a režijních nákladů. Takhle se firma opravdu neřídí, ani Agrofert.

Psáno pro Peníze.cz a Finmag.cz

Poraďte se, kam nyní investovat peníze.