Každému rodiči je dnes jasné, že studia dětí budou něco stát a nebudou to malé peníze. Ubytování, strava, studijní materiály, notebook, jízdné... i bez školného se běžné náklady na vysokoškolské studium pohybují mezi pěti až deseti tisíci měsíčně. K tomu se pravděpodobně v budoucnu přidá ještě poplatek za studia. Nepotřebujeme složité vzorce, abychom si spočetli, že studium jednoho dítěte spolkne minimálně půl milionu korun.

Pokud bychom chtěli čerstvě narozenému dítěti začít spořit na studia, jakou částku potřebujeme měsíčně uspořit? Jednoduchá matematika říká 500 tisíc děleno 19 roky a děleno 12 měsíci rovná se necelých 2200 korun. Složitější úvaha by ovšem měla brát v potaz také inflaci a případné zhodnocování investovaných prostředků.

Nezapomínejme na inflaci

Prvně zohledníme inflaci. Pokud bude nadále převládat trend umazávání státních dluhů tištěním nových peněz, tak dnešních 500 tisíc korun bude mít za 19 let výrazně nižší kupní sílu. Nebo jinými slovy, za ubytování, stravu atd. vynaložíme vyšší prostředky než dnes. Například při inflaci ve výši tři procenta ročně bychom za 19 let potřebovali necelých 900 tisíc. Pokud by inflace byla čtyři procenta ročně, potřebovali bychom přes milion korun a při pětiprocentní inflaci zhruba jeden a čtvrt milionu korun.

500 tisíc korun po zohlednění inflace za 19 let

Zdroj: FINEZ Investment Management

Vývoj inflace není možné na tak dlouhém horizontu přesně odhadnout. Z tabulky je ale vidět, že vlivem inflace potřebujeme na studia našetřit větší sumu peněz. Můžeme kalkulovat s průměrem kolem jednoho milionu korun (to odpovídá roční inflaci 3,7 %). Klíčová otázka tedy zní, jak za 19 let naspořit jeden milion korun?

Jednoduchou matematikou bychom dostali dvojnásobek původní částky, tedy necelých 4400 měsíčně. Tak strašné to ale není. Tak jako jsme náklady na studia navýšili o předpokládanou inflaci, tak podobným způsobem můžeme počítat s tím, že zhruba s inflací dlouhodobě porostou také naše příjmy. Tedy do výpočtu bychom měli zahrnout navyšování spořené částky stejným tempem o 3,7 % ročně.

Výsledek vypadá o trochu lépe. Začneme s měsíční úložkou 3100 korun, ve druhém roce ji navýšíme o 3,7 %, tedy na 3216 korun, v dalším roce na 3335 korun a tak dále. V devatenáctém roce by měsíční úložka vycházela na 5964 korun. Takto naspoříme přesně jeden milion korun.

Simulovaný vývoj vkladů bez zhodnocení při inflaci 3,7 % p.a.

Zdroj: FINEZ Investment Management

Úspory bychom měli investovat a zhodnocovat

Jen hlupák by ale spořil peníze někde pod matrací bez zhodnocení. Určitě se budeme snažit peníze odkládat bokem někam, kde nám ponesou úrok. Chytřejší lidé budou peníze investovat. Takto dlouhý horizont přímo vybízí pro pravidelné investice do akciových či komoditních fondů, které dlouhodobě skýtají největší růstový potenciál.

Kolik je potřeba měsíčně ukládat*, abychom za 19 let měli 1 mil. korun

* Tento vklad bude navyšován o 3,7 % ročně
Zdroj: FINEZ Investment Management

Když do úvahy vezmeme ještě zhodnocení, pak už se měsíční úložky dostávají na snadněji dosažitelné částky. I při velmi konzervativním zhodnocení o 3 % ročně se měsíční vklad snižuje z 3100 na necelých 2400 korun. Při pětiprocentním zhodnocení by stačilo začít ukládat necelé dva tisíce korun měsíčně (a ty každý rok navyšovat o 3,7 %). Pokud by se nám dařilo pravidelně zhodnocovat úspory o 8 % ročně, pak by vystačilo začít s necelými 1500 měsíční úložky.

• Čtěte také: Konzervativní investice s výnosem 4-6 procent ročně

Poraďte se, kam ukládat peníze a jak dosáhnout vyššího zhodnocení úspor.

Simulovaný vývoj vkladů při zhodnocení 6 % p.a. a inflaci 3,7 % p.a.

Zdroj: FINEZ Investment Management

Laickým výpočtem jsme na začátku článku odhadli, že na studia dětí potřebujeme naspořit půl milionu korun a k tomu bychom měli od narození dítěte spořit 2200 korun měsíčně. Pokud se rozhodneme tyto prostředky pravidelně investovat, máme poměrně velkou pravděpodobnost, že peníze zhodnotíme nad inflací a díky tomu mohou měsíční úložky být nižší – zhruba 1500-2000 korun. V každém případě měsíční úložky je nutné postupem času navyšovat, aby držely krok s inflací.

Jak takové spoření realizovat? Nabízí se tři základní typy produktů:

• Stavební spoření

Nejčastěji lidé sahají po stavebním spoření. Po započtení úroků, státních příspěvků a všech poplatků se výnos ze stavebního spoření na devatenáctiletém horizontu pohybuje kolem 5 % ročně. Stavební spoření je vhodné pro velmi konzervativní rodiče. Je možné ho otočit ve třech cyklech, po šesti a dvanácti letech vždy vybrat naspořenou částku a jednorázově ji investovat jinam. Otázkou zůstává chystané omezení účelu využití stavebního spoření, respektive nároku na státní podporu, zda bude možné v budoucnu prostředky ze stavebního spoření využít na financování studia.

• Spořící pojistky

Druhým velmi často využívaným nástrojem jsou různé druhy rezervotvorných pojištění, kde je spořící složka doplněna pojištěním pro případ smrti rodiče. Díky tomu mají rodiče větší jistotu, že i kdyby se s nimi něco stalo, tak jejich dítě bude mít naspořenu potřebnou částku pro studia. „Pojišťováci" tyto produkty rádi prodávají, každá matka na zajištění dětí slyší. Jenže málokdo si spočítá, že za ty roky pojišťovně zpravidla zaplatí víc, než kolik po devatenácti letech dostane, a to bez zohlednění inflace, po které je výsledek ještě horší.

• Podílové fondy a life-cycle fondy

Třetí alternativou jsou pravidelné investice do podílových fondů, nebo různých přednastavených life-cycle fondů. Na skoro dvacetiletém horizontu se samozřejmě jako nejvhodnější nabízí akciové fondy, které mají sice vyšší krátkodobé výkyvy, ale dlouhodobě nejvyšší výnosový potenciál. Já osobně bych preferoval akciové fondy se zaměřením na rychleji rostoucí trhy (tzv. emerging markets), to znamená jihovýchodní Asii, latinskou Ameriku, Blízký východ a Afriku.

Akcie na těchto trzích ovšem vykazují vyšší volatilitu (větší cenové výkyvy), takže jsou vhodné pouze pro dlouhodobé investice. S blížící se dobou studií, kdy bude potřeba z fondů odprodávat podíly, by tyto rizikovější investice měly přenechávat místo konzervativnějším instrumentům jako jsou dluhopisy. Dluhopisové fondy se moc nehodí pro dlouhodobé investice, jejich výnosový potenciál je nižší, ale jelikož ceny dluhopisů nepodléhají tak velkým výkyvům jako ceny akcií, měly by převažovat v koncové fázi „spoření na studia".

Tento princip realokace z akciových fondů do dluhopisových fondů automaticky řeší tzv. fondy životního cyklu. Nedělají to ale zadarmo, vezmou si zpravidla 0,5-0,75 % ročně z objemu spravovaného kapitálu. Pokud se těmto nákladům chcete vyhnout, můžete si sestavit individuální portfolio z různých podílových fondů a realokaci před koncem investičního horizontu provádět sami. S přesným nastavením investiční strategie a výběrem konkrétních fondů je lepší se obrátit na investičního poradce. Ten vám pomůže sestavit portfolio z fondů od různých správců a dobře regionálně, sektorově a měnově rozložené, abyste minimalizovali rizika.

K investicím prostřednictvím podílových fondů je možné bokem sjednat klasické rizikové pojištění s klesající pojistnou částkou, tak aby při úmrtí rodiče pojišťovna dorovnala vklady do potřebného půl milionu. Tato kombinace vyjde levněji než spořící pojistky a dává šanci investovat prostředky do fondů s vyšším výnosovým potenciálem, než nabízí pojištění.

Psáno pro deník E15.

Nakupujte podílové fondy se slevou až 60 % na vstupních poplatcích!!!