Prvním lednem roku 2013 vzejdou v platnost nové změny třetího pilíře systému českých penzí, dosud známého jako penzijní připojištění. Faktické informace jsou všude zmiňovány, klady prezentovány zprostředkovateli. Má ovšem tzv. třetí pilíř i své zápory?
Rozdíly mezi transformovaným a účastnickým fondem známe, výše státních příspěvků a daňových úlev také. Podívejme se pod pokličku těchto fondů a celého doplňkového penzijního spoření, jak je tento pilíř také nazýván.
První velkou výhodou účasti ve třetím pilíři jsou bezpochyby státní příspěvky a daňové úlevy. Můžeme říci, že při úložce 500 Kč za měsíc a příjmu nové státní podpory 130 Kč se nám každá vložená pětistovka zhodnotí o 26 %. Pro člověka pohybujícího se na finančních a kapitálových trzích zhodnocení z říše snů. Problémem ovšem je, že touto sazbou úročíme pouze nově příchozí peníze. Následně celých 630 korun leží ve fondu po mnoho let a rozhodující je, jak s nimi bude fond hospodařit.
Reálný úrok tedy s přibývajícími prostředky a prodlužující se dobou spoření klesá, až se nakonec může stát, že „zhodnocení" ve formě státních příspěvků má velmi zanedbatelný význam ve srovnání se zhodnocením prostředků ve fondu. Na třicetiletém horizontu pak rozdíl jednoho procentního bodu v ročním zhodnocení fondu může znamenat desítky až stovky tisíc korun, mnohdy více, než získáme na státních příspěvcích za celou dobu spoření.
Prostředky v doplňkovém penzijním spoření mají velmi omezenou likviditu. Musíme si uvědomit, že odkládáme svoje peníze na desítky let, aniž bychom měli možnost je vybrat bez ztráty připsaných úroků a státních příspěvků. Řeč je o tzv. odbytném.
U transformovaných fondů, které mají stejné podmínky jako dosavadní penzijní připojištění, zůstává možnost tzv. výsluhové penze, kdy máme po patnácti letech možnost vybrat až 50% naspořených prostředků. U nově vzniklých účastnických fondů tato možnost už není a člověk si musí počkat až do důchodového věku. Respektive bude zde nová možnost tzv. předdůchodů až pět let před řádným důchodovým věkem. Za takových podmínek můžeme třetí pilíř doporučit hlavně starším občanům, kteří nemají tak daleko do penze.
Dalším velmi důležitým aspektem penzijních fondů je možnost příspěvků našeho zaměstnavatele. Ten často využívá tuto možnost jako přilepšení ke mzdě z důvodu, že nemusí z takto vyplacených prostředků hradit sociální a zdravotní pojištění. Podle posledních statistik přispívá zhruba jedna čtvrtina zaměstnavatelů svým zaměstnancům na penzijní připojištění. Nemůžeme tudíž tuto výhodu paušalizovat na všechny smlouvy, ale nezanedbatelné části populace se díky těmto příspěvkům zvyšuje reálné zhodnocení jejich vlastního účastnického příspěvku.
Velmi významným krokem vpřed je oddělení majetku účastníků a majetku správce. Tato změna přijde právě s reformou penzijního systému v lednu příštího roku. Střadatelé se tak již nebudou muset podílet na nákladných kampaních a ostatních nákladech penzijních fondů a společností. Tato výhoda opravňuje podílet se na transparentním zhodnocení fondu po zaplacení stanoveného poplatku a ne čekat, až co nám fond připíše po odečtení jeho nákladů. Na společnosti samozřejmě dohlíží Česká národní banka, což zajišťuje klientům určitý klid v duši.
To, co hraje proti doplňkovému penzijnímu spoření, je velmi konzervativní strategie transformovaných fondů. Garance nezáporného zhodnocení je pro mnoho klientů velmi lákavá. Málokdo si ale uvědomuje, kolik za tuto garanci zaplatí ve formě ušlých zisků z vyšších úroků, které je na těchto horizontech možné dosahovat. Opět se dostáváme do řádů desítek, u někoho i stovek tisíc.
V tomto ohledu jdou příkladem účastnické fondy, kde díky odpadnutí tohoto pravidla a zavedení agresivnějších strategií můžeme dosahovat vyšších zisků. Společnosti jsou ovšem stále vázány zákonnými limity, tudíž nemůžeme očekávat nějakou přehnanou angažovanost třeba na emerging markets. Navíc riziko výrazných ztrát si žádný fond na triko nevezme. Takže i v případě dynamických účastnických fondů očekáváme konzervativnější přístup ke správě, preferování českých akcií a akcií velkých zavedených firem, kde je růstový potenciál omezenější oproti menším rozvíjejícím se firmám.
Vzhledem k historicky nízkým úrokovým sazbám a úrokům státních dluhopisů (desetiletý český státní dluhopis má výnos do splatnosti necelá dvě procenta ročně) je málo pravděpodobné, že transformované fondy v příštích deseti letech překonají dvouprocentní roční výnos. Podobně na tom z nových účastnických fondů budou také fondy konzervativní a fondy státních dluhopisů, i zde musíme v příštích letech kalkulovat s velmi nízkým zhodnocením, které nebude schopné ani překonat spořicí účty.
V případě vyvážených fondů očekáváme na delším horizontu průměrné výnosy mezi třemi až pěti procenty ročně. Nejvyšší zhodnocení by měly dlouhodobě generovat dynamické fondy. Jak už bylo řečeno, i zde ale očekáváme ze strany penzijních společností opatrný přístup, dlouhodobé výnosy by se mohly pohybovat kolem 5-7 % p.a. Pro srovnání, akciové fondy se zaměřením na latinskou Ameriku nebo jihovýchodní Asii vydělaly v uplynulých deseti letech v průměru kolem 8-10 % ročně.
Jak se nedávno v plném světle ukázalo u stavebního spoření, podpora doplňkového penzijního spoření je lákavá, ale nikde není psáno, že bude takto fungovat po celou dobu spoření. Stát může kdykoliv snížit či úplně zrušit státní příspěvky i daňové úlevy. Brát je jako hlavní výhodu III. pilíře by bylo velmi krátkozraké.
Jak nám agresivně prezentují finanční zprostředkovatelé, nové „penzijní fondy" mají bezpochyby spoustu výhod. Státní příspěvky, daňové úlevy a příspěvky zaměstnavatele jsou velmi lákavé, ovšem musíme je brát s rezervou. Tato přilepšení má totiž možnost ovlivnit pouze politická garnitura, tudíž si nemůžeme být ničím jisti a už vůbec ne s nimi kalkulovat na desítky let dopředu.
Hlavním přínosem reformy třetího pilíře je oddělení majetku účastníků od majetku správce fondu. Konečně bude správa majetku v „penzijních fondech" transparentní a srovnatelná s klasickými podílovými fondy. Jinak zůstávají hlavní výhody a nevýhody stejné jako doposud.
| Výhody III. pilíře | Nevýhody III. pilíře |
|
|
Každý si musí sám zvážit, zda mu státní podpora stojí za to, vázat prostředky až do 60 let, zvlášť když vezmeme v potaz riziko, že státní podpora se může za pár let radikálně snížit. Když navíc uvážíme konzervativnější charakter transformovaného fondu i nových účastnických fondů, dojdeme k závěru, že doplňkové penzijní spoření je i nadále vhodné zejména pro konzervativnější jedince a starší lidi. Lidé mladší 45 let by měli investovat agresivněji a k tomu třetí pilíř není nejvhodnější.
Psáno pro Peníze.cz a Finmag.cz
Jsem jednatelem společnosti FINEZ a zakladatelem multi-fondu Otakar. S klienty jednám přímo já. Více o mně
Sledujte nás
Upozorňujeme, že po telefonu neposkytujeme žádné informace k investicím ani službám, neboť hovory nejsou nahrávány a my máme ze zákona povinnost archivovat veškerou komunikaci se zákazníky. Telefon slouží pouze k domluvení termínu osobní schůzky či nahrávaného videohovoru. K veškerým dotazům jinak prosím využívejte kontaktní formulář nebo email.
