S investováním do fondů jsou spojeny tři základní poplatky: vstupní, výstupní a správcovský. Vstupní poplatek se dá při větším objemu investice stlačit výrazně dolů. Výstupní poplatek bývá účtován jen ojediněle. Největší dopad na hodnotu investice má na delším časovém horizontu poplatek správcovský.
Když někde vysvětluji, co je to vlastně investiční fond, často ho ilustruji jako jakýsi společný měšec, do kterého dávají různí investoři kapitál a o který se pak stará určený správce fondu. Ten to ale nedělá jen pro krásné oči investorů. Pochopitelně je to služba, za kterou se platí. Na jaké poplatky se musíte připravit, pokud se rozhodnete investovat prostřednictvím fondů?
V prvé řadě si prakticky každý fond účtuje na začátku tzv. vstupní poplatek. Liší se fond od fondu, zpravidla to bývá 1-5 % z objemu čisté investice. Tento poplatek hradí přímo investor. Tedy pokud chci investovat do fondu například 100 tisíc korun a fond si strhává 3 % vstupní poplatek, musím poslat 103 tisíce korun, z toho je stržen 3000 korun vstupní poplatek a za zbylých 100 tisíc korun nakoupím podílové listy či akcie fondu.
Vstupní poplatek inkasuje buď správce fondu, nebo obchodník s cennými papíry či banka, přes které nákup podílových listů probíhá. Vstupní poplatek slouží primárně na úhradu odměny distributorům, ať už finančním poradcům, nebo bance, která daný fond nabízí svým klientům.
Smyslem vstupního poplatku je také odradit investory od krátkodobých spekulací a neustálého přesouvání peněz z jednoho fondu do jiného. Investiční fondy jsou učeny pro dlouhodobé investování.
Dále si některé fondy účtují výstupní poplatek, který je strháván při výběru peněz z fondu (říká se tomu zpětný odkup podílových listů). Pakliže například prodáváte podílové listy s aktuální tržní hodnotou 110 tisíc korun a fond si účtuje 1 % výstupní poplatek, dostanete fakticky pouze 108 900 korun.
Výstupní poplatek je spíše raritou, většina fondů výstupní poplatek neúčtuje. Najdeme ho zpravidla spíše u fondů kvalifikovaných investorů nebo u některých specifických fondů, třeba nemovitostních, a většinou bývá účtován jen po omezenou dobu od nákupu, např. 3 roky, a pak už je nulový. Jeho smyslem je odradit investory od předčasného výběru prostředků. Typicky ho aplikují třeba investiční fondy, které realizují nějaký developerský projekt, a po dobu jeho realizace chtějí mít ve fondu stálý kapitál.
Výstupní poplatek inkasuje správce fondu (investiční společnost) a záleží jen na něm, jak ho použije. Je poměrně běžnou praxí, že si ho správce vůbec nenechává a vrací ho do fondu. Na úkor toho, kdo z fondu předčasně vybral peníze, pak vydělají všichni ostatní investoři ve fondu, nikoliv samotný správce. Ale není to podmínkou, záleží opravdu na správci.
Ze všech nejdůležitější je dle mého názoru správcovský poplatek. Někdy se mu také říká manažerský poplatek. Správcovský poplatek neplatí přímo investor, je strháván automaticky průběžně z majetku fondu. Nejčastěji bývá stanoven jako určité procento z objemu spravovaného kapitálu, zpravidla 1-2 % ročně. Někdy může být stanoven i procentem ze zisku, pak mluvíme o tzv. výkonnostní odměně.
V České republice se zatím běžně používá především ten fixní poplatek z objemu kapitálu, ale některé fondy už přechází na férovější model, kdy si berou nižší fixní správcovský poplatek a doplňují ho výkonnostní odměnou. Konkurence nízkonákladových pasivně spravovaných indexových fondů postupně bude nutit všechny aktivně spravované fondy na tento model odměňování přejít. Je to odhaduji otázka 5-10 let.
Správcovský poplatek inkasuje správce fondu a slouží na úhradu běžných provozních nákladů investiční společnosti, hradí z něho zaměstnance, náklady na pronájem kancelářské potřeby apod. Mnohdy z něho vyplácí také další pobídky velkým distributorům, tzv. udržovací provize. Smyslem správcovského poplatku je ochrana investorů, aby bylo předem jasně určeno, jaké budou náklady na správu fondu a tím se omezilo riziko špatného hospodaření fondu.
Majetek fondu je striktně oddělen od majetku správce. Každý vede vlastní účetnictví.
V rámci hospodaření fondu lze do nákladů zahrnout pouze vybrané nákladové položky, nikdy se tam nemůže objevit faktura za elektřinu, právníka, uklízečku, mzda sekretářky, cesťák, náklady na tisk apod. To jsou vše provozní náklady správce fondu.
Nákladem fondu může být pouze výše uvedený správcovský poplatek účtovaný správcem fondu, který musí být jasně vymezen ve statutu fondu. Z něho pak správce fondu platí všechny své náklady. Dalšími přípustnými náklady fondu jsou náklady na depozitáře fondu, auditora fondu, burzovní či jiné transakční poplatky a daně. V České republice platí investiční fondy 5 % daň ze zisku.
Pokud všechny tyto náklady fondu za dané zúčtovací období sečteme a následně podělíme velikostí vlastního kapitálu fondu, dostaneme tzv. celkovou roční nákladovost fondu označovanou též zkratkou TER (z anglického termínu „total expense ratio"). Tento údaj musí každý fond povinně zveřejňovat v dokumentu nazvaném klíčové informace pro investory často označovaném zkratkou KIID (z anglického termínu „key investor information document").
Jedná se o náklady, které nehradí investor přímo a fakticky je vlastně ani nevidí. Hodnota podílových listů fondu a z ní odvozené prezentované výnosy fondu totiž musí být vždy kalkulovány z čistého jmění fondu označovaného též zkratkou NAV (z anglického termínu „net asset value"), tj. po odečtu poplatku za správu a všech dalších nákladů fondu. Když někde vidíte graf vývoje hodnoty podílových listů fondu, tak to už je očištěno o všechny náklady na úrovni fondu, není tam pouze započten vliv vstupního poplatku, který může být u každého investora jiný.
Jelikož tyto náklady investor nevidí, často je zcela přehlíží a sleduje pouze vstupní poplatky. Mnohdy pak při rozhodování mezi vícero fondy zvolí fond s nižším vstupním poplatkem, ale výrazně vyšší roční nákladovostí na správu. Přitom v konečném důsledku na delším horizontu má celková roční nákladovost fondu mnohem větší vliv na vývoj čisté hodnoty investice než vstupní poplatek. Vstupní poplatek je pouze jednorázový náklad, kdežto poplatek za správu každoroční náklad.
Nechci to úplně paušalizovat, protože nikdy není moudré se rozhodovat jen na základě výše poplatků. Některé fondy mají sice vyšší poplatek za správu, a přesto dlouhodobě generují i vyšší čisté zhodnocení. Ale obecně vzato hraje celková roční nákladovost fondu velmi podstatnou roli a v principu čím nižší procento nákladovosti TER, tím lépe pro investory.
- Doporučujeme: Podílový fond nebo ETF?
Zákon výši poplatků nijak nereguluje, ale je vždy limitována statutem daného fondu. Tam se dočtete, jaká je maximální přípustná výše vstupního, výstupního i správcovského poplatku, případně dalších dílčích poplatků, pokud je správcovský poplatek rozepsán na více složek. Je tam vždy uveden i maximální poplatek depozitáři a auditorovi fondu.
Jednotlivé poplatky ale mohou být nižší, než uvádí statut. Ten řeší pouze maximální limity. Konkrétní výši poplatků zpravidla upravuje ještě ceník investiční společnosti či obchodníka s cennými papíry. Zejména vstupní poplatek může být i výrazně nižší. Závisí to mnohdy i na velikosti investice. Čím vyšší objem investice, tím nižší bývá procentuální sazba vstupního poplatku.
Správce fondu nebo obchodník s cennými papíry zároveň běžně dává distributorům ještě možnost u vstupních poplatků odchýlit se od ceníku směrem dolů, tedy poskytnout investorům slevu na vstupním poplatku. Distributor se tím pochopitelně připravuje o vlastní odměnu. Pokud investorovi poskytne slevu, jde to vždy na úkor jeho provize. Takže to žádný distributor nedělá zrovna moc rád. Ale určitý prostor pro smlouvání tu je, zvlášť když se jedná o větší objem investice, tak je možné stlačit vstupní poplatek výrazně dolů, teoreticky až na nulu.
Marketingová poznámka: Ve FINEZ běžně v rámci průběžné péče poskytujeme klientům o 40-80 % nižší vstupní poplatky, u velkých investorů i nulové.
Speciální režim vstupních poplatků často bývá pro pravidelné investice, kdy investor zadává trvalý pokyn k pravidelnému nákupu podílových listů na nějakém delším časovém horizontu. Podle výše měsíční úložky a délky časového období je vypočtena tzv. cílová částka, ze které má investor zaplatit vstupní poplatek. V podstatě tak předplácí vstupní poplatek na řadu let dopředu, často třeba až na 30 let.
Vezměme si kupříkladu pravidelnou investici 5000 korun měsíčně po dobu 30 let. Celkem tedy do fondu za 30 let vložíte 1,8 milionu korun. A teď máte zaplatit vstupní poplatek dopředu z celé cílové částky, řekněme 3 %, tak to dělá 54 tisíc korun.
Tohle považuji za zlodějinu. Je to obrovský nešvar, který se v posledních letech mezi finančními zprostředkovateli v České republice rozmáhá. Protože chtějí rychle zinkasovat vysokou provizi, nutí klienty uzavírat smlouvy na vysoké cílové částky a nechávají je platit předplacený vstupní poplatek.
Pochopitelně je nesmysl se upisovat k pravidelným investicím a předplácet vstupní poplatek. Jde to vždy i bez toho, jen o tom zpravidla zprostředkovatelé mlčí, nebo co je ještě horší, kolikrát ani nevědí, že jsou i jiné možnosti. A přestože klienty lákají na zvýhodněný vstupní poplatek, pokud ho předplatí takhle dopředu z cílové částky, tak ve většině případů je to stejně pro investora velmi finančně nevýhodné. Podívejte se na ukázkový příklad v článku Pravidelné investice: Nikdy ne s předplaceným poplatkem
Psáno pro Peníze.cz a Finmag.cz
Jsem jednatelem společnosti FINEZ a zakladatelem multi-fondu Otakar. S klienty jednám přímo já. Více o mně
Sledujte nás
Upozorňujeme, že po telefonu neposkytujeme žádné informace k investicím ani službám, neboť hovory nejsou nahrávány a my máme ze zákona povinnost archivovat veškerou komunikaci se zákazníky. Telefon slouží pouze k domluvení termínu osobní schůzky či nahrávaného videohovoru. K veškerým dotazům jinak prosím využívejte kontaktní formulář nebo email.
