Měnové riziko 2

Začněme instrumenty, které se u nás ze strukturovaných produktů prodávají nejvíce. Jde o zajištěné fondy a obdobně fungují i garantované certifikáty či garantované strukturované dluhopisy. Investorům nabízí jistotu návratnosti investované částky a podíl na výnosech určitého podkladového aktiva.

Z pohledu měnového rizika je důležité vědět, jakým způsobem je připisováno zhodnocení. U většiny instrumentů bývá zvykem připisovat zhodnocení v určitém poměru a na základě průměrování dat z několika sledovaných dní. Tím se dojde k určitému zhodnocení, které je připsáno v měně instrumentu.

A proto většina garantovaných fondů nese pouze jedno měnové riziko, a tím je kurz koruny vůči měně, ve které je daný nástroj splatný a ve které je také směrodatná garance návratnosti investované částky. Jde-li o korunový zajištěný fond, pak toto riziko odpadá.

Jde-li o zajištěný fond denominovaný například v americkém dolaru, pak investor podstupuje riziko spojené s kurzem dolaru vůči koruně. Při splatnosti se sice vrátí investorovi celých řekněme 5000 dolarů, které do fondu investoval, nebo i více, ale jejich hodnota může být dost rozdílná od hodnoty při úpisu do fondu.

Avšak v některých případech je zhodnocení kalkulováno jinak. Není připisováno pomocí průměrů, ale vychází se z aktuální hodnoty podkladového aktiva a devizového kurzu měny podkladového aktiva vůči referenční měně instrumentu (plus taktéž bývá aplikován určitý participační poměr). V takovém případě hraje důležitou roli také kurz koruny vůči podkladovému aktivu.

U bonus certifikátů je princip celkem jednoduchý. Měnové riziko pro korunového investora představuje kurz koruny a referenční měny podkladového aktiva. To, že je certifikát emitovaný v euru, nehraje zpravidla podstatnou roli. Bariéra i bonusová linie bývá stanovena jako určitá hodnota podkladového aktiva. Finální výnos je pak závislý na vývoji podkladového aktiva a kurzu koruny k měně podkladového aktiva.

Můžete se setkat i s instrumenty, kde je bonus splátka stanovena pevně v euru. Běžně se tento postup používá pouze u nástrojů, jejichž podkladovým aktivem je euro, tudíž pro emitenta není problém na základě bonusové linie stanovit přesný bonus v euru. Jakmile je podkladové aktivum obchodováno v jiné měně, pak si emitent nedovolí stanovit pevnou bonusovou splátku v eurech, protože by tak bral měnové riziko na sebe.

Trochu odlišná je situace u express certifikátů. Zde je stanovena pevná expres splátka v euru nezávisle na měně podkladového aktiva. V případě, že dojde k expiraci certifikátu a je vyplacen příslušný obnos, pak měnové riziko představuje pouze kurz koruny a eura.

Může však nastat i jiná varianta. Pakliže nedojde k předčasné splátce a je v průběhu životnosti certifikátu proražena linie ochrany, pak je hodnota certifikátu přímo úměrná hodnotě podkladového aktiva. Tudíž je pro korunového investora směrodatný kurz koruny vůči měně podkladového aktiva.

Emitenti strukturovaných produktů se dnes předhánějí v tom, kdo vymyslí zajímavější konstrukci produktu. V praxi se můžeme setkat s mnoha variacemi a kombinacemi výše uvedených příkladů, jako flexi bonus express certifikáty apod. Podle toho je také třeba i z hlediska měnového rizika posuzovat každý instrument individuálně.

Kdo pochopí podmínky daného produktu, ten zvládne rozpoznat i jádro měnového rizika s nástrojem spojeného. Jako pomůcku doporučuji u strukturovaných produktů rozlišovat dva nejčastější případy, které mohou nastat:

1) Za splnění nejrůznějších podmínek je vyplacena předem pevně stanovená částka. Pak představuje riziko kurz koruny vůči měně, ve které je tato splátka pevně stanovena.

2) Hodnota instrumentu je kalkulována čistě podle podkladového aktiva s určitým participačním poměrem (může být i nadproporciální). Bez ohledu na to, zda je stanovena linie minimálního, nebo naopak maximálního výnosu. V takovém případě podstupuje investor riziko změny devizového kurzu koruny a podkladového aktiva.

Příště si ještě řekneme, jak se dá měnové riziko eliminovat. ;-)