Aktivně spravované portfolio

Hned v prvním díle seriálu jsem psal, že základní koncept každého portfolia by měl být postavený na pevných základech konzervativní složky v kombinaci s robustní energií dynamické složky. Bez takové konstrukce je portfolio s velkou pravděpodobností odsouzeno k neúspěchu – že nebude dosaženo požadovaného cíle. I když i zde bychom mohli najít jednu poměrně úspěšnou alternativu (více ke konci článku).

 

Asi jsem měl celý seriál začít tématem, jak stanovit odpovídající investiční cíl. (Možná se k tomu vrátím v nějakém samostatném článku.) Já jsem jakoby přeskočil tuto prvotní fázi a přešel rovnou k řešení portfolia s cílem dosahovat dlouhodobě zhodnocení 8-12% ročně (optimistický předpoklad, držel bych se při kalkulacích spíše těch 8%), a to s co nejstabilnějším průběhem a s co největší pravděpodobností, neboli za různých tržních fází. A to vše při pasivní správě, čili jednou zainvestovat a víc se v podstatě nestarat (kromě občasného rebalancování).

 

Zadání samo o sobě je příliš idealistické. Určitě ani mnou uváděné široce a hluboce diverzifikované portfolio nebude každoročně dosahovat zhodnocení 10%. Ale hlavním cílem popisované diverzifikace portfolia je, se tomuto cíli maximálně přiblížit. Pro daný cíl byla použita vhodná konstrukce portfolia – diverzifikace napříč různými třídami aktiv a zároveň v rámci jednotlivých tříd. Vždycky se najdou detaily, ve kterých by se portfolia od různých odborníků lišila. Ale v jádru jsme se zpravidla s kolegy investičními poradci či individuálními aktivními investory shodovali. A to mě těší.

 

Nyní už k hlavní myšlence článku. Při investování jde o dosažení investičních cílů. A je v podstatě jedno, jakým způsobem. A pokud je investor ochotný věnovat správě svých investic dostatek času (případně za to zaplatit někoho jiného), našli bychom i jiné způsoby, jak vhodně sestavit portfolio a snad se i více přiblížit investičnímu cíli (např. větší stabilita portfolia, nebo vyšší celkový výnos apod.). Takovému způsobu správy říkám „aktivní správa portfolia“. (Trochu jsem posunul význam tohoto spojení, proto objasňuji, co tím mám na mysli.) Správa takového portfolia totiž vyžaduje časté zásahy a obměny a je třeba neustále sledovat důležité faktory (vývoj trhů, prognózy…).

 

Koneckonců není podstatné, zda úlohu konzervativní složky budou hrát dluhopisy a úlohu dynamické složky akcie, či komodity. Pokud by šlo o dlouhodobé pasivní portfolio, pak je taková diverzifikace osvědčená. Ale když se investování chce někdo věnovat aktivně, pak je důležitá pouze základní konstrukce (konzervativní + dynamická + případně spekulativní složka a jejich adekvátní podíl).

 

Hlavním stavebním kamenem jsou pak vhodně zvolené strategie. V rámci konzervativní složky může jít o všelijaké garantované či pologarantované produkty spolu s produkty participujícími na vývoji konzervativních aktiv (tedy například i naše v pasivním portfoliu preferované dluhopisové fondy).

 

Mezi strukturovanými a indexovými produkty můžeme najít spousty zajímavých příležitostí, jak se podílet na výnosech a při tom mít vysokou garanci (i když ne úplnou) nejen návratnosti investice, ale mnohdy i poměrně slušného minimálního zhodnocení (kolikrát i nad úrovní dluhopisů). Nemám na mysli zajištěné fondy, ale třeba různé deep bonus, nebo deep express certifikáty. Když už jsme u certifikátů, tak konzervativní složku mohou doplnit také deep discounts, nebo all time high certifikáty (u těch už opatrněji).

 

Proti betonovým základům pak mohou stát spekulativní investice. Tak se dá okořenit portfolio o extra výnosy, založené na správné a včasné interpretaci technických nebo fundamentálních signálů. Aby taková krátkodobá spekulace byla efektivní a celý výnos nesežraly poplatky, využívá se různých pákových produktů – v ČR se oblibě začínají těšit zejména warranty a turbo certifikáty.

 

Dynamická složka je hlavním hnacím motorem celého portfolia. Může obsahovat tak jako u pasivního portfolia přímou participaci na akciích, komoditách a REITs, ať už formou podílových fondů, nebo indexových fondů, či indexových certifikátů. Lze sem však zařadit, a to je velká přidaná hodnota aktivního portfolia, různé speciální strategie. Teď mě třeba napadají produkty využívající rainbow struktury. Ale třeba i dnes už známé a oblíbené bonus, discount a express certifikáty. Za vůbec nejdůležitější ze všeho pak považuji tržně-neutrální strategie (ty budou tématem příštího dílu).

 

Při vhodné kombinaci strategií není nutné široce diverzifikovat mezi různé regiony, tržní segmenty apod. Naopak je možné se soustředit na vybrané zajímavé investiční příležitosti – atraktivní tituly, atraktivní trhy, dlouhodobé „megatrendy“… Nebudu zde uvádět, co konkrétně dnes považuji za zajímavé příležitosti. Musím si také nechat něco extra pro své klienty. ;-)

 

Nyní se dostávám k tomu, co jsem zmínil už na začátku. Existuje i alternativa pro klasické rozložení (konzervativní + dynamická složka), která je však vhodná pouze u jak já říkám Total Return investičních cílů, tedy když je cílem investora pouze maximalizace zisku na delším časovém horizontu (pět let je málo, ideálně deset a více let), přičemž volatilita nehraje důležitou roli.

 

Touto alternativou je investovat do více (minimálně deseti, doporučuji více) speciálních investičních příležitostí při využití výhradně dynamických strategií. V prvních letech bude pravděpodobně hodnota investic výrazně kolísat, avšak při „splatnosti portfolia“ by už mělo být dosaženo velmi zajímavých zisků. Do hry zde samozřejmě vstupuje zakonzervování zisků s blížícím se koncem investičního horizontu, ale to už je jiná kapitola.

 

Závěrem bych chtěl pouze říct, že v mnohém vycházím z myšlenek Martina Svobody (Zertifikatejournal). Ovšem na rozdíl od něj neodsuzuji k zániku podílové fondy. Ba naopak, jsem stále jejich velkým zastáncem. Pro pasivní portfolia je považuji za ideální nástroj. Avšak pokud jde o aktivně spravovaná portfolia, tam už se na strukturované produkty prostě nechytají.