Během své poradenské praxe se u investorů poměrně často setkávám s negativním pohledem na fondy. Někdy bývá kritika oprávněná, jindy nikoliv. Dnes se podíváme na šest nejrozšířenějších mýtů o fondech.

Mýtus č. 1: Fondy mají vysoké vstupní a výstupní poplatky

Při investici do fondu je standardně z investované částky stržen vstupní poplatek. Jeho výše se zpravidla pohybuje podle typu fondu a objemu investice od půl procenta až po pět procent. Fondy zaměřené na krátkodobé investice mají nízké vstupní poplatky. Fondy zaměřené na akcie a jiné dlouhodobé investice mívají často vstupní poplatek až oněch pět procent, což je opravdu hodně. Ovšem to se týká drobných investovaných částek. Při vyšším objemu investice vstupní poplatek zpravidla klesá. Výrazně nižší vstupní poplatek lze získat také u vybraných bank při nákupu online přes internetbanking, nebo obdobně při investici realizované on-line například přes portál Podílové-fondy.com.

• Doporučujeme také: Jan Traxler: Vstupní poplatky u fondů neřeším

Výstupní poplatek si dnes účtuje jen hrstka fondů, a to zpravidla při výběru investovaných prostředků před určitým termínem. Bývají to především různé zajištěné fondy s pevným termínem splatnosti fondu, nebo třeba také fondy investující do zemědělské půdy. Ale klasické otevřené podílové fondy standardně výstupní poplatky nemají.

Mýtus č. 2: Fondy jsou drahé na správu

Pravda je, že celá řada podílových fondů nabízí v drahé skořápce to samé, co může mít investor levněji prostřednictvím indexových ETF fondů. Ale neplatí to všeobecně.

Akciové fondy si zpravidla berou za správu kolem 1,5 % ročně z objemu majetku ve fondu. U dluhopisových fondů to bývá kolem jednoho procenta ročně. Pokud je fond spravován aktivně a snaží se vybírat akcie se zajímavým výnosovým potenciálem, pak je to oprávněná odměna. Hodně fondů ale více méně jen kupuje akcie největších firem, a kopíruje tak zpravidla složení akciového indexu. Pak je výhodnější koupit levnější indexový produkt.

V poslední době se ale přístup fondů mění. Některé se již profilují jako pasivní, tudíž nízkonákladové. Jako příklad můžeme uvést fond Amundi Index Equity North America, který si účtuje roční správcovský poplatek pouhých 0,15 %. Aktivně spravované fondy si zase na místo vysokých poplatků za správu berou výkonnostní odměnu. Ukázkovým příkladem je nový fond od společnosti WOOD&Company All Weather růstový, který má roční poplatek za správu jen 0,70 % a k tomu si bere 20 procent ze zisku.

Mýtus č. 3: Fondy nepřekonávají index

Většina fondů skutečně výkonností zaostává za srovnávacím indexem. Jelikož index je kalkulován bez nákladů na správu, pak každý fond, jehož portfolio se moc neliší od složení indexu, musí logicky díky nákladům na správu zaostávat za indexem. Proto někteří preferují investice prostřednictvím indexových ETF fondů, které mají nižší náklady na správu, zpravidla kolem půl procenta ročně.

Graf vývoje hodnoty fondu Templeton Global Total Return

Zdroj: www.podilove-fondy.com

Ale našli bychom také dost aktivně spravovaných fondů, které dlouhodobě překonávají svůj benchmark. Ukázkovým příkladem je dluhopisový fond Templeton Global Total Return. Ten za posledních deset let zhodnotil majetek podílníků o úctyhodných 176 %, zatímco hodnota srovnávacího indexu Barclays Multiverse za stejné období stoupla jen o 67 %. Podobně akciový fond Franklin European Growth vydělal za posledních deset let 158 %, přitom hodnota srovnávacího indexu MSCI Europe Growth stoupla jen o 103 %.

Graf vývoje hodnoty fondu Franklin European Growth

Zdroj: www.podilove-fondy.com

Mýtus č. 4: Fondy nejsou transparentní

Často se setkávám s názorem, že fondy jsou neprůhledné, málo transparentní. Někteří investoři si raději nakoupí sami vybrané akcie, protože u fondu mají dojem, že vlastně neví, do čeho investují. Přitom prakticky všechny fondy uveřejňují měsíční zprávy o hospodaření, kde uvádí hlavní pozice ve fondu a komentují provedené transakce. Mnohé na webu uveřejňují kompletní složení portfolia. Osobně se občas portfolio manažerů doptávám na podrobnosti, proč zrovna této akcii věří, nebo proč jinou prodal. Mám v tomto směru zkušenosti s velmi vstřícným a otevřeným přístupem.

• Doporučujeme také: Fondy, které vyplácí ze zisku dividendy

Mýtus č. 5: Fondy nejsou flexibilní

Většina fondů má poměrně striktní zaměření, což z nich dělá málo flexibilní investiční produkt. Kupříkladu klasické akciové fondy musí zpravidla držet 80% kapitálu v akciích. Co má pak správce takového fondu dělat v době, kdy ceny akcií padají dolů? Může jen s povzdechem sledovat, jak hodnota majetku ve fondu klesá. Chce-li investor ochránit své investice, musí je z fondu zavčas vybrat. To je dost nepraktické a stírá se tím hlavní výhoda fondů – že můžete klidně spát, zatímco o investice se stará někdo jiný.

Nicméně i v tomto směru se situace mění. Poslední dobou vznikají fondy s mnohem volnější investiční strategií, které mohou flexibilně reagovat na vývoj na trzích. Dobrým příkladem je již zmíněný fond WOOD&Company All Weather růstový. Jak již název fondu napovídá, usiluje o kladné zhodnocení „za každého počasí". Může flexibilně investovat do akcií, dluhopisů i komodit a může dokonce i spekulovat na pokles.

Mýtus č. 6: Fondy jsou jen pro drobné investory

Fondy jsou vhodnou alternativou pro drobné investice. Prostřednictvím fondu lze i menší částku dostatečně diverzifikovat do různých akcií apod. Ale to vůbec neznamená, že fondy jsou určené jen pro drobné investory. Naopak bohatší lidé dnes stále více preferují k investicím fondy, protože se o nic nemusí starat a je to pro ně časově i daňově efektivnější forma investování, ať už se jedná o investice do nemovitostí, nebo do akcií či dluhopisů. Zejména po prodloužení časového testu na tři roky se daňové výhody fondů dostávají do popředí i na úkor toho, že investor ztrácí plnou kontrolu nad tím, do čeho investuje.

Psáno pro Peníze.cz a Finmag.cz 

Poraďte se, kam bezpečně investovat peníze a jak dosáhnout vyššího zhodnocení úspor.