Měny

Měny jsou ze své podstaty vždy spekulativní. Přímé investice nepřináší investorovi žádný pravidelný obnos, tak jako třeba úrokové prémie u dluhopisů nebo dividendy u akcií. Zároveň nemají tendenci dlouhodobě neustále růst výš a výš, tak jako akcie, komodity a nemovitosti. Jejich vývoj je dlouhodobě velmi těžko predikovatelný.

Stačí se podívat na nejsledovanější kurz EUR/USD. Kdybyste se před pěti lety zeptali kteréhokoliv finančního analytika, nikdo by se neodvážil tipovat, že kurz bude za pět let o 50% výš. Stejně tak se i dnes velmi liší odhady různých odborníků na dlouhodobý vývoj kurzu EUR/USD.

 

Pro běžného pasivního investora jde o nejdůležitější kurz. Právě vývoj amerického dolaru vůči euru způsobil do velké míry to, že český investor držící investice v dolaru poslední roky prodělával desítky procent jen na kurzu koruny vůči dolaru. Mnohdy tak i přes zajímavý výnos amerických trhů skončil český investor po přepočtení na koruny na nule, nebo dokonce v červených číslech.

Většina investorů svým způsobem do portfolia zahrnuje měny ať chce, nebo ne. Dokonce jsem to v prvním díle tohoto seriálu doporučoval, rozkládat dlouhodobé investice mezi korunu, dolar a euro. Ne ani tak z důvodu "lepší diverzifikace", ale spíše z praktického hlediska, protože zajímavé příležitosti se v české koruně hledají těžko.

Podstoupením měnového rizika svým způsobem spekulujeme na vývoj určitého měnového kurzu. Někteří spekulanti se ničemu jinému ani nevěnují a obchodují čistě jen s měnovými páry na Forexu. Tím se zde ale nebudeme nyní zabývat, protože nám nejde o spekulace, ale o dlouhodobé investice.

Měny nevykazují v podstatě žádnou korelaci s ostatními třídami aktiv. Proto může být smysluplné je do portfolia zahrnout i jako samostatnou složku. Zvláště nyní, po čtyřletém růstu akcií, komodit, nemovitostí i dluhopisů. Kdo chce samostatnou složku, musí zabrousit mezi strukturované produkty. Na trhu jsou běžně dostupné některé certifikáty, které se na měny orientují.

Pro přímou investici existují v praxi dvě varianty. První využívá nákupu jedné měny a současného krátkého prodeje druhé měny. Takto funguje vlastně i Forex (alespoň doufám, nemám s tím osobní zkušenosti), nebo CFDs kontrakty. Druhou již trochu nepřímou variantou je investice do nástrojů peněžních trhů v dané měně. Využívají se krátkodobé termínované vklady, někdy i dluhopisy. Takto se dá profitovat vedle kurzových pohybů také z vyšších úroků.

První varianta se často využívá na vyspělých trzích, kde úrokové rozdíly nebývají nijak zásadní a na trzích s těmito měnovými páry panuje vysoká likvidita. Druhá varianta se zase obvykle volí u emerging markets, kde bývají až dvouciferné úrokové sazby a nižší likvidita pro přímý nákup měnového páru.

Celkově může jít o zajímavý doplněk portfolia. Nelze však počítat s dvoucifernými zisky. Reálně se výnosy měnově orientovaných investic mohou dlouhodobě pohybovat mezi výnosy dluhopisů a akcií, tedy něco kolem 5-7% p.a.