Zajištěné fondy lákají v současné situaci řadu investorů a také mezi poradci si získávají široké spektrum zastánců. Jsou ale skutečně tím pravým ořechovým, vysněnou investicí, která přináší zisky a klidné spaní zároveň? Ne, investor si kupuje ochranu na úkor možného zisku, ne ochranu a možný zisk zároveň.
Zajištěné fondy lákají v současné situaci řadu investorů a také mezi poradci si získávají široké spektrum zastánců. Důvody není třeba podrobně vysvětlovat. Hurikán na akciových trzích v posledních měsících otřásl psychikou každého investora a psychikou finančního poradce mnohdy dvojnásob. Co je ale pro drobné investory ještě horší, aktuální mezivýsledky jsou špatné i u tradičních konzervativních investic. Podílové fondy jsou téměř všechny na roční periodě v červených číslech, a to nejen akciové fondy, ale i dluhopisové fondy a někdy dokonce i fondy peněžních trhů. Sice jde jen o krátkodobý výkyv způsobený náhlým výpadkem důvěry na finančních trzích, ovšem tento stav se přenáší i na investory, kteří ztrácí důvěru v konzervativní fondy.
Velmi mnoho lidí dnes hledá bezpečný přístav pro své investice. Touží po garanci, ale zároveň si každý přeje, aby jeho investice vydělávala. Přesně cílová skupina pro zajištěné fondy. Jsou ale zajištěné fondy skutečně tím pravým ořechovým, vysněnou investicí, která přináší zisky a klidné spaní zároveň? Mohou být. Ovšem jen pro úzkou skupinu lidí, která má pevný investiční horizont shodný s délkou životnosti fondu a dává jasně přednost garanci před výnosem, přičemž za cíl má výnos 5% p.a.
Na vyšší výnos u zajištěných fondů od českých správců momentálně raději rychle zapomeňte. Příklady mluví samy za sebe:
ESPA ČS Zajištěný fond 39
Tento fond už je za upisovacím obdobím, ale novější zatím ČS nedistribuuje. Je zaměřen na akcie ze sektoru energií. Délka trvání fondu je 5 let. Garantuje minimální návratnost investice 110%. Maximální výnos je omezen na 37,5%. Na první pohled vše vypadá atraktivně. Jenže... Řečí čísel tak má investor prostor na zhodnocení v rozmezí 1,92% - 6,58% p.a. (bez započtení jednoprocentního vstupního poplatku v období úpisu). Přičemž aby fond dosáhl maximálního výsledku, nesmí nikdy v průběhu životnosti fondu žádná z dvaceti akcií klesnout o více než 40%. V takovém případě klesá připsaný výnos v každém roce, kdy nějaká akcie klesne vzhledem k počátečnímu stavu o více než 40%. Místo 7,5% za daný rok se ke konečnému výsledku započte buď 4,5% (když klesne jen jedna akcie), nebo 2% (když klesne více akcií). Vzhledem k vysoké volatilitě některých z vybraných akcií se maximální výnos jeví nereálně a investor nakonec bude rád za výnos okolo 5% p.a.
ČSOB Světového růstu+ 22
Upisovací období tohoto fondu je do konce roku. Délka trvání 4 roky. Výnos je vázán na mix třiceti akcií z celého světa a z různých odvětví. Garantována je návratnost 100% investice, ovšem bez započtení vstupního poplatku, který činí 2% (v době úpisu). Maximální výnos není nijak omezen. Podklad pro celkový výnos se počítá jako průměr mezivýsledků koše akcií ke konci každého čtvrtletí. Investor ovšem na tomto výnosu participuje pouze z 65%. Sama o sobě kombinace participace pouhých 65% a průměrování výnosu je alarmující. Pro názornou představu, řekněme, že koš akcií poroste každé čtvrtletí o 5% (složeným úročením). Koš akcií by tak za 4 roky vzrostl o 118,29%. Uděláme-li aritmetický průměr hodnot na konci každého čtvrtletí, dostáváme se na výnos 55,25%. Z toho investorovi náleží jen 65%, čili celkový výnos za 4 roky 35,91%, což je 7,97% p.a. Teď se zkuste sami zamyslet, jaká je asi pravděpodobnost, že akcie následující 4 roky porostou tempem 5% čtvrtletně (tj. 21,55% p.a.). Obávám se, že investor bude i u tohoto fondu nakonec velmi rád za výnos okolo 5% p.a.
ČP Invest 4. zajištěný
Do třetice tu máme zajištěný fond od společnosti ČP Invest, jehož upisovací období končí v půlce prosince. Délka trvání 6 let. Garantovaná návratnost 106% a maximální možný výnos 60%, tj. rozmezí možného výnosu je 0,98% - 8,15% p.a. Celkový výnos se načítá po letech. Když v daném roce žádná z patnácti akcií (sledovány jsou měsíčně) neklesne pod 90% původní hodnoty, započte se za daný rok 10% k celkovému výnosu. Pokud některá akcie klesne o více než 10%, tak vstupuje do hry druhá bariéra na úrovni 75% počáteční hodnoty, Když tato odolá, tak se k celkovému výnosu připočte alespoň 5%, když však některá akcie klesne o více než 25%, tak se načte výnos jen 1%. Asi je každému jasné, že maximální výnos je z říše snů a investor bude opět rád za výnos okolo 5% p.a, bez ohledu na to, že portfolio tohoto fondu tvoří samé světoznámé značky.
Jak už bylo řečeno, zajištěné fondy jsou aktuálně vhodné pro investory s cílovým výnosem 5% ročně a pevně daným investičním horizontem v rozmezí 3-6 let (zde se zpravidla pohybuje délka fondu). Investor má jistotu, že neprodělá, někdy má dokonce garantovaný i minimální výnos. Zároveň však má také jistotu, že ani při enormním růstu akciových trhů nevydělá o mnoho více než 5% p.a. Komu takové parametry vyhovují, tak není co řešit. Existuje samozřejmě mnoho alternativ od termínovaných vkladů, přes zajištěné fondy zahraničních správců, až po garantované certifikáty, nebo konzervativní dluhopisy. Avšak vyšší potenciální výnos bývá vždy vykoupen vyšším rizikem a nejinak je tomu u zmíněných alternativ. Našli bychom například mnoho garantovaných instrumentů s lepšími parametry, ovšem s garancí v euru, ne v korunách.
Nyní ale přichází zásadní otázka. Kolik lidí dnes investuje do zajištěných fondů s jasnou vizí, že nemají šanci vydělat o mnoho více než 5% p.a.? A možná ještě důležitější otázka, kolik finančních a bankovních poradců jasně tuto informaci sdělí svým klientům investorům?
Zajištěné fondy samy o sobě nejsou špatné, ale způsob jejich marketingu a prodeje je špatný. Konečný investor totiž žije v iluzi garance ve spojení možnosti velmi zajímavých zisků. Není tomu tak. Ve skutečnosti je zajištěný fond konzervativní investicí s pevně danou splatností, čímž se dá garantovat plná návratnost investice, a prostorem pro relativně malý výnos v případě, že ostatní budou vydělávat výrazně více. Toto je zásadní bod, který musí každý investor pochopit. Kupuje si ochranu na úkor možného zisku, ne ochranu a možný zisk zároveň.
Předchozí odstavec si zaslouží krátké vysvětlení. Jakmile mám pevně danou dobu do splatnosti, není garance problém. Mohl bych jako investor například koupit státní dluhopis a dokonce bych při dnešních cenách měl výnos do splatnosti na pětiletém horizontu také okolo 5% p.a. Jediným problémem zůstává výše kapitálu.
Aby zajištěný fond vydělal těch řekněme 5% p.a., musí podkladové aktivum růst, respektive nesmí klesat. Bohužel však ne koš jako celek, ale každá jednotlivá akcie nesmí klesat. Což de facto znamená, že trh jako celek musí silně růst. Kdyby trh jako celek klesal, nebo přešlapoval na místě, tak vždy nějaká akcie klesne příliš a zhatí možný výnos. Takže aby investor v zajištěném fondu vydělal, musí trhy silně růst. Pak má investor v zajištěném fondu relativně velkou šanci vydělat oněch cca 5% p.a., zatímco ten, kdo investoval přímo do akcií, by vydělával pravděpodobně přes 10% p.a. (Tím neříkám, že akcie porostou tempem přes 10% p.a., tím pouze konstatuji, že bez takového růstu ani investor v zajištěném fondu svých 5% p.a. nevydělá.)
Není nic špatného na tom, být konzervativní investor, dát přednost jistotě a vzdát se možných výnosů. Vždyť kolik lidí by se dnes rádo vrátilo o dva roky zpět a zvolilo místo akciových fondů nějaké konzervativní investice. Problém je ale v tom, jak málo investorů si uvědomuje, že garance jde na úkor možných zisků. Většina investorů kupuje zajištěné fondy, protože ono 37,5% vypadá hezky, ale málokdo už si spočítá, jaký je to výnos na pětiletém horizontu, natož aby zauvažoval nad tím, s jakou pravděpodobností tohoto výnosu dosáhne a jakého výnosu by v takovém případě musel dosahovat investor na přímo.
Finanční poradce musí umět toto velmi dobře s klientem rozebrat a společně najít optimální poměr mezi rizikem a potenciálním výnosem. Je to jeden z nejtěžších úkolů investičního poradenství.
Pak je zde ještě jeden problém. Mnoho lidí udává kratší investiční horizont, než jaký ho ve skutečnosti mají. Je to celkem pochopitelné. Každý nezkušený investor má strach, aby nepřišel o peníze, aby ho někdo nepodvedl apod. Zároveň si mnoho lidí uvědomuje, že neví, co bude za pět let, natož aby plánovali více do budoucnosti. Takže i když ve skutečnosti mají v úmyslu peníze držet daleko delší dobu, tak záměrně uvádí kratší investiční horizont. Každý investiční poradce mi potvrdí, že pět let bývá nejčastější odpověď.
Právě pět let krásně pasuje na zajištěné fondy. Navíc je to takový horizont na rozhraní, kdy u pasivní správy portfolia doporučit akcie je dosti odvážné a zůstat v konzervativních investicích je naopak zbytečně bázlivé. Takže pokud poradce nepracuje s portfoliem aktivně, musí velmi obezřetně volit rozložení portfolia a musí počítat s tím, že když do něj zakomponuje akcie, bude muset postupně jejich váhu v portfoliu snižovat, aby před koncem investičního horizontu nebylo portfolio vystaveno riziku náhlého propadu. Řešení? Většina poradců sáhne po zajištěných fondech, nebo po přednastavených konzervativních aktivně řízených portfoliích od investičních společností (například i life-cycle fondy).
Přitom až doběhne pětiletý horizont, poradce se zpravidla dozví, že klient by rád investoval prostředky na dalších pět let. Stačilo by otázku investičního horizontu s investorem více rozebrat a mohlo být portfolio bez problému sestaveno z krátkodobě rizikovějších investic (např. více v akciových fondech) s dlouhodobě vyšším potenciálem výnosu. Většina investorů chce do pěti let vidět výsledky, to ale ještě neznamená, že mají pětiletý investiční horizont. Toto je další důležitý úkol pro investiční poradce, dobře stanovit investiční horizont.
Na závěr už se s vámi jen podělím o můj přístup, proč zajištěných fondů téměř vůbec nevyužívám:
1) U mnoha investorů přijdeme na to, že by 5% p.a. považovali za neúspěch a že jsou ochotni za cenu vyššího možného výnosu nějaké riziko podstoupit. Podobně u mnoha investorů přijdeme na to, že ve skutečnosti mají daleko delší investiční horizont, pouze chtějí do pěti let vidět nějaké uspokojivé výsledky.
2) U velkých portfolií aplikuji raději vlastní strategie, ať už kombinací konzervativních instrumentů, nebo vytvořením jakéhosi vlastního zajištěného fondu (kombinace velké složky konzervativní a malé složky spekulativní).
3) U velmi malých portfolií pak lidem takto konzervativní investici zpravidla rozmluvím, že jim těch pár tisíc korun možného výnosu navíc oproti spořícímu účtu nebo termínovanému vkladu nestojí za to. Silně konzervativní jedinci se totiž stejně budou při každé negativní informaci z burzy ve večerních zprávách třepat strachy o své investice, i když zvolili zajištěný fond. Na druhou stranu někdy i toto může mít smysl, protože takový investor alespoň pozná sám sebe a naučí se něco o fungování trhů.
Poznámka pro aktivní poradce a pro následnou diskuzi, velmi zajímavou alternativou pro konzervativní investory na krátkodobém horizontu by momentálně mohly být dluhopisové fondy, s tím, že bych volil poměr řekněme 80% konzervativních (vládní, korunové) a 20% rizikovějších (korporátní, high yield).
Výhoda: Lepši likvidita při srovnatelném, ne-li vyšším výnosu.
Nevýhoda: Výnos ani návratnost investice nejsou garantovány.
Psáno pro portál Finmag.cz.
Jsem jednatelem společnosti FINEZ a zakladatelem multi-fondu Otakar. S klienty jednám přímo já. Více o mně
Sledujte nás
Upozorňujeme, že po telefonu neposkytujeme žádné informace k investicím ani službám, neboť hovory nejsou nahrávány a my máme ze zákona povinnost archivovat veškerou komunikaci se zákazníky. Telefon slouží pouze k domluvení termínu osobní schůzky či nahrávaného videohovoru. K veškerým dotazům jinak prosím využívejte kontaktní formulář nebo email.
