Společným jmenovatelem většiny FKI je to, že investují do neburzovních aktiv. Za tímto účelem také FKI fondy existují. S tím se pak pojí dvě obecná rizika. Zaprvé nízká likvidita. Zadruhé komplikovanější ocenění majetku. Ale jinak každý jednotlivý fond má vždy svá specifická rizika.
Dneska v ČR působí zhruba 400 fondů pro kvalifikované investory, z toho nějakých 150 fondů je veřejně nabízených externím investorům a z nich dnes asi 10 fondů čelí vážným finančním problémům a skončí pravděpodobně v likvidaci. Letos se těch problémů sešlo více, tak se to také více řeší v médiích. Ale tohle je normální statistika, nic mimořádného.
U každé investice je potřeba neposlouchat jen marketing okolo, ale také si vždy položit otázku: „Co by se mohlo pokazit? Jaký je černý scénář? Unesu ho?“ Bude to znít asi cynicky, ale u jakékoliv investice si dnes dovedu představit i velmi černé scénáře. Něčemu člověk věří více, něčemu méně. Ale přesto nikdo nikdy předem nevíme, jak se bude situace vyvíjet, jak se změní pravidla hry a jaký kostlivec na nás vyskočí ze skříně. Bez ohledu na to, jak se budete snažit danou investici analyzovat. Občas přijde nějaká černá labuť (Covid, válka apod.) a občas člověk zjistí, že důvěřoval špatným lidem. To je život. Proto jako poradce vždy kladu investorům na srdce, že klíčem k úspěchu je hlavně rozumná diverzifikace rizika. Když pak jedna z deseti investic skončí špatně, ale zbylých devět investic funguje dobře, tak portfolio jako celek krásně vydělává.
Názorně to můžu ilustrovat na našem nízkonákladovém multi-asset fondu Otakar, který je dnes složen z 30 fondů, převážně FKI. Byť se snažíme sebevíc a jednotlivé fondy do portfolia pečlivě vybíráme, přesto jsme se nevyhnuli už několika průšvihům. Každopádně díky velmi dobré diverzifikaci rizika vykazuje portfolio jako celek stabilní výkonnost. S trochou nadsázky se pak takový široce diverzifikovaný multi-asset fond chová jako indexový produkt, zachycuje prostě průměr trhu. Pro většinu lidí je to určitě bezpečnější a efektivnější řešení, než se snažit vybrat jeden správný fond.
Jinak obecně doporučuji investorům držet se určitě raději větších fondů, za kterými stojí lidé s širokými zkušenostmi a také s nějakými výsledky. Fondů, které otevřeně reportují složení majetku a celkové zadlužení. A osobně dávám přednost fondům, které investují do hmotných aktiv s reálnou užitnou hodnotou (nemovitosti, půda, výrobní firmy aj.) Naopak nejsem velkým fandou investic, kde si jen někdo „hraje na burze“, nějak v tom nevidím smysl. Ale samozřejmě každý má jiné preference.
Jako black box označujeme investice, u kterých investor pořádně neví, kde končí jeho peníze. Ano, některé fondy u nás i v zahraničí jsou velmi skoupé na informace, chrání si své tajemství. Pak je to pro mě black box a raději bych do takových fondů neinvestoval, i kdyby vykazovaly historicky krásnou výkonnost. Jako investor chci přeci vědět, do čeho přesně investuji. Ale tohle zpravidla zrovna u fondů nebývá příliš častý problém.
Většina fondů zveřejňuje data velmi otevřeně. Akorát ocenění majetku ve fondech je dost komplikované téma. Jaká je zrovna teď hodnota vašeho bytu? Jaká je zrovna teď hodnota vašeho auta? Jaká je zrovna teď hodnota vaší firmy? A co zítra, bude stejná, nebo jiná? Proč? Získáte novou zakázku a rázem může být hodnota firmy vyšší. Další den Trump uvalí cla na nějaké zboží a rázem může být hodnota vaší firmy zase výrazně nižší. Atd. Stoupne výrazněji cena benzínu a hned je hodnota vašeho auta se spalovacím motorem nižší. A takhle bychom mohli pokračovat.
Férová cena je taková, kde se střetne poptávka s nabídkou. Ale když to aktivum zrovna neprodáváte, tak budete vždy cenu jen odhadovat. A takhle musí fungovat i investiční fondy, které mají v majetku neburzovní aktiva, tj. typicky nemovitosti, firmy apod. Musí oceňovat majetek podle znaleckých posudků, ke kterým dává ještě připomínky také administrátor fondu a depozitář fondu. Přesto je naprosto normální, že když pak někdy reálně dojde na prodej oné nemovitosti, firmy či jiného aktiva, že občas je skutečná prodejní cena třeba i o 20 % vyšší nebo nižší, než bylo ocenění podle znaleckých posudků. Prostě záleží na tom, jaká zrovna bude poptávka.
Dle mého skromného názoru je například ocenění nemovitostí i firem u většiny FKI fondů v ČR poměrně konzervativní. Ocenění znaleckými posudky také vždy vychází v nějakém cenovém rozmezí a standardně se všechny fondy a jejich obhospodařovatelé z opatrnostního hlediska drží nižší hladiny. Letos například hned u několika nemovitostních fondů došlo k prodeji nějaké nemovitosti z portfolia a co vím, tak ve všech případech byla prodejní cena ve finále o něco vyšší než účetní ocenění ve fondu. Ovšem když se nějaký fond dostane do finančních problémů a všichni na trhu to ví, rázem je situace jiná a fond musí prodávat pod tlakem za horších podmínek. To pak nedopadá nikdy dobře.
Je naprosto běžnou praxí u nás i v zahraničí, že zakladatelé fondu do něj na začátek vkládají nějaká svá aktiva výměnou za investiční akcie fondu, tak aby ve fondu byl hned od startu nějaký majetek, který má generovat výnosy. On by jinak žádný externí investor do prázdné skořápky ani nechtěl investovat. Naopak čím větší kapitál ve formě majetku zakladatelé do fondu vkládají, tím lépe.
Problematičtější je, pokud fond dělá se spřízněnou osobou transakce za peníze od externích investorů. Typicky když třeba developer postaví dům a prodá ho pak do svého fondu. Tam pak samozřejmě vzniká střet zájmů a otázky ohledně ocenění takového aktiva prodávaného zakladatelem do fondu. A na tohle musí dohlížet administrátor a depozitář fondu, aby ocenění bylo opravdu férové a celá transakce výhodná pro investory ve fondu.
Naopak. Dle mého názoru je jedině dobře, že investoři mají dnes možnost podílet se na byznysu J&T, Penty nebo třeba Rockaway. Ono je to v zásadě stejné, jako když se firma rozhodne vstoupit na burzu. Majitelé J&T i Penty se místo toho rozhodli založit fond. Má to své výhody i nevýhody. Pro zakladatele je zásadní, že neztrácí kontrolu nad byznysem a akcionáři jim do toho nemohou příliš mluvit, protože majitelé investičních akcií fondu nemají hlasovací práva na valné hromadě.
Pro investory je zase výhodné, že si takhle prostřednictvím fondu kupují podíl na privátním byznysu výrazně levněji, než kdyby J&T a Penta vstoupili na burzu. Kupříkladu akcie holdingu Penta Investments jsou v majetku fondu Penta Equity oceněny zhruba na osminásobek čistých ročních zisků Penty, z čehož hypoteticky při konstantní ziskovosti pramení návratnost kapitálu 12 % ročně a s očekávaným růstem ziskovosti i více. Ovšem kdyby Penta místo fondu uvedla akcie holdingu na burzu, s velkou pravděpodobností by je hned při primárním úpisu nabídla zhruba za dvojnásobnou cenu (s P/E někde kolem 16), tedy jen s poloviční návratností kapitálu. Takže z pohledu potenciálního zhodnocení je pro investory rozhodně výhodnější, že se Penta rozhodla zabalit byznys do fondu a nejít si pro kapitál na burzu.
Osobně velmi kvituji, že jako investoři máme dnes takovou možnost, podílet se prostřednictvím fondu Penta Equity na celém byznysu holdingu Penta Investments. A podobně prostřednictvím fondu J&T Arch se podílet na byznysu Energetického a průmyslového holdingu a dalších projektech J&T. Nebo prostřednictvím fondu Rockaway Capital se podílet na byznysech skupiny Rockaway atd. až po mnoho menších FKI fondů.
Jsem jednatelem společnosti FINEZ a zakladatelem fondů Otakar a Ernest. S klienty jednám přímo já. Více o mně
Sledujte nás
Upozorňujeme, že po telefonu neposkytujeme žádné informace k investicím ani službám, neboť hovory nejsou nahrávány a my máme ze zákona povinnost archivovat veškerou komunikaci se zákazníky. Telefon slouží pouze k domluvení termínu osobní schůzky či nahrávaného videohovoru. K veškerým dotazům jinak prosím využívejte kontaktní formulář nebo email.
