Emitenti a obchodníci rádi používají spojení „fixní úrok". Slibovaný fixní úrok ale téměř nikdy není garantovaný a ve skutečnosti se velmi často jedná o vysoce rizikové investice.
Poslední dobou se u klientů často setkávám s tím, že jim někdo nabízí „fixní úrok". Jedná se o marketingový trik, kdy slovíčko „fixní" navozuje dojem jistoty. Ovšem to, že je vyplácený úrok fixní, vůbec neznamená, že je nějakým způsobem garantovaný. Čím víc někdo používá spojení „fixní úrok", tím více buďte ve střehu, protože zpravidla se jedná o vysoce rizikové investice.
Nejčastějším případem jsou různé neveřejné emise dluhopisů, kdy se můžete setkat i s tím, že malé s.r.o. s obratem pár milionů korun ročně vydává dluhopisy a nabízí u nich fixní úrok 4,5 %. To je pro srovnání úrok, na který se v USA běžně nedostanou ani firmy s ročním obratem přes 100 mil. dolarů. Na burze by si takový dluhopis v životě nikdo nekoupil. Ale různí podnikavci v ČR se tímto způsobem snaží vytáhnout peníze z důvěřivých burzou nepolíbených lidí, pro které je fixní úrok 4,5 % ve srovnání s úroky v bance velmi lákavý.
Jenomže onen fixní úrok se velmi rychle může změnit ve velkou nulu. Někdy bývá celá emise dluhopisů od začátku plánovaný podfuk, firma vyvede peníze do zahraničí a vyhlásí bankrot. Jindy může mít emitent dluhopisu čisté záměry, ale prostě mu jeho podnikatelský plán nevyjde a zkrachuje. Místo fixního úroku pak investoři přijdou o vložené peníze.
Často se jedná o různé developerské projekty, fotovoltaické elektrárny apod., kdy emitent kromě slovíčka „fixní úrok" ještě používá další prodejní argument, že jsou dluhopisy kryté majetkem firmy (nějakou nemovitostí apod.) To jsou svým způsobem dluhopisy vždycky, pokud se nejedná o tzv. podřízený dluh. Když se emitent dluhopisu dostane do platební neschopnosti, je v dražbě rozprodán jeho majetek a z výnosů z dražby jsou pak uspokojováni věřitelé (držitelé dluhopisů). To je standardní postup. Otázkou je, kolik toho na věřitele zůstane. Zpravidla jsou rádi, když dostanou vůbec něco.
Když někomu půjčujete peníze (investice do dluhopisů není nic jiného), nestačí pouze sledovat slíbený úrok, ale musíte vždy brát v potaz tzv. kreditní riziko – jaká je pravděpodobnost, že mi půjčené peníze nevrátí? Výše úroku musí odpovídat podstupovanému riziku. Proto si Řecko půjčuje s úrokem 11 %, zatímco Německo s úrokem 0,5 %.
Neveřejné emise dluhopisů pak mají vedle podceňovaného kreditního rizika ještě jeden velký háček a tím je nulová likvidita. Jednoduše řečeno, když půjčíte někomu peníze na pět let, ale pak se něco přihodí a vy potřebujete peníze dříve, máte smůlu. Emitent zpravidla nemá povinnost od vás dluhopis odkoupit zpět (vrátit vám peníze) a jen těžko budete hledat někoho, kdo si od vás dluhopis koupí. Proto funguje burza cenných papírů, kde můžete veřejně obchodované dluhopisy bez problémů prodat. Nebo co je ještě jednodušší, můžete investovat prostřednictvím dluhopisových fondů. Fondy mají totiž ze zákona povinnost odkupovat podíly zpět, když o to investor požádá, takže zde je likvidita automaticky zajištěna. Ale dluhopisy z neveřejné emise? Těch už se nikdy nezbavíte.
Dále marketingový trik s fixním úrokem často používají emitenti investičních certifikátů. Zde máte alespoň výhodu, že se jedná o cenné papíry schválené regulátorem, a když si pozorně pročtete prospekt, tak se vždy dočtete o všech rizicích. Také zde emitent zpravidla zajišťuje likviditu – zpětný odkup certifikátů. Problém je, že mnoho investorů prospekty pořádně nečte nebo jim nerozumí. Často tak podcení rizika pod lákadlem „fixního úroku".
Tento fixní úrok má vždy své podmínky, za kterých je připisován. Výplata „fixního úroku" bývá navázána na vývoj určitého podkladového aktiva (akcie, index apod.) Když například hodnota indexu v určitém sledovaném období neklesne pod předem definovanou úroveň, je vyplacen fixní úrok. Existují desítky různých konstrukcí certifikátů. I zde platí, že potenciální výnos odpovídá riziku, jen to riziko někdy investoři dostatečně nevnímají.
Asi nejzrádnější konstrukcí je tzv. „worst of" mechanismus, který umožňuje zkonstruovat certifikát tak, aby na první pohled relativně konzervativně vydělal až 10 % ročně. Příkladem může být express nebo bonus certifikát, jehož podkladovým aktivem je koš několika akcií (zpravidla 4-5 akcií). Certifikát má například splatnost dva roky. U bonus certifikátu to funguje tak, že když hodnota žádné z akcií ve sledovaném období neklesne pod určitou bariéru (například když neklesne o více než 40 %), je při splatnosti vyplacen fixní úrok třeba 20 % za dva roky. Express certifikát funguje obdobně, pouze s tím rozdílem, že se nesleduje celé období, ale vždy pouze hodnota akcií ke konkrétnímu termínu výplaty úroku, zpravidla to bývá čtvrtletní frekvence.
Nechci nyní zabíhat do detailů fungování certifikátů, pouze chci poukázat na zrádnost onoho „worst of" mechanismu. Na první pohled totiž vypadá výše popsaný certifikát velmi lákavě. Pravděpodobnost, že cena akcie spadne o více než 40 %, totiž není vysoká. Problém spočívá v tom, že pokud k tomu dojde, investor nejenže ztrácí nárok na fixní úrok, ale zároveň se pak hodnota certifikátu odvíjí od vývoje ceny nejhorší z akcií ve sledovaném koši (proto se tomu říká z angličtiny „worst of"). Pak už nehraje žádnou roli, jak se dařilo či nedařilo zbylým akciím ze sledovaného koše. I kdyby cena všech akcií rostla, ale jedna z nich klesla pod bariéru, investor místo fixního úroku přijde o 40 a více procent. Dvakrát to dopadne dobře a emitent certifikátu vám vyplatí fixní úrok. Po třetí ale nějaká z akcií spadne a vy proděláte vše, co jste vydělali na předchozích dvou investicích.
Nezaměňujte si pojmy fixní a garantovaný a u každé investice dobře zvažte její rizika. Pokud to sami nedokážete, můžete svůj záměr konzultovat s investičním poradcem. Ale rozhodně se nepouštějte do žádné investice, pakliže si nejste jistí, že dobře chápete její výnosový potenciál i rizika. Zvlášť investiční certifikáty bývají mnohdy komplikované a zrádné. (Tím neříkám, že jsou špatné.)
Raději se vyhýbejte neveřejným emisím dluhopisů a nekupujte žádný dluhopis, pokud nemá schválený prospekt od České národní banky, což si můžete ověřit na webových stránkách ČNB. Zároveň doporučuji kvůli likviditě investovat jen do emisí, se kterými se obchoduje na burze.
Psáno pro Peníze.cz a Finmag.cz
Jsem jednatelem společnosti FINEZ a zakladatelem multi-fondu Otakar. S klienty jednám přímo já. Více o mně
Sledujte nás
Upozorňujeme, že po telefonu neposkytujeme žádné informace k investicím ani službám, neboť hovory nejsou nahrávány a my máme ze zákona povinnost archivovat veškerou komunikaci se zákazníky. Telefon slouží pouze k domluvení termínu osobní schůzky či nahrávaného videohovoru. K veškerým dotazům jinak prosím využívejte kontaktní formulář nebo email.
