Na nákupy akcií není vhodná doba, ceny jsou vysoké a během pár let mohou spadnout dolů. Strategie čekání na propad ale nese riziko, že nakoupím příliš brzy, příliš pozdě, nebo vůbec. Řešením je rozložit investici v čase a při poklesech navyšovat investovanou částku. Tato strategie funguje při různém vývoji trhu a takřka ideálně, pokud během dvou let přijde velký propad na trzích.
Často dnes vysvětluji klientům, že by měli dlouhodobě investovat významnou část kapitálu do akcií, protože akcie dlouhodobě poskytují nejlepší ochranu před inflací, ale že není rozumné kupovat akcie dnes, protože ceny jsou v průměru příliš vysoké. Hrozí, že na horizontu 1-3 roky přijde ekonomická recese a ceny akcií tou dobou mohou v průměru spadnout klidně na poloviční hodnotu.
- Doporučujeme také: Akcie – bilancování roku 2017 a výhled na rok 2018
Reakce klientů je vždy stejná: „Fajn, tak počkáme." Tak jednoduché to ale v praxi není. Prakticky každý má velmi naivní představu, že nakoupí akcie, až budou ceny na dně. To se zpětně hezky říká, po bitvě je každý generál a ví, kdy přesně bylo nejlepší nakoupit a kdy přesně bylo nejlepší akcie prodat. Ale v danou chvíli to nikdy nevíte, to se pozná až po několika letech. Častokrát si myslíte, že cena už je na dně, nakoupíte za veškeré volné peníze a pak jen nestačíte žasnout, kam až cena ještě spadla. V horším případě to nevydržíte a všeho se rychle zbavíte, „než to celé zkrachuje". Samozřejmě zrovna krátce před tím, než se trh zotaví.
Jindy tak dlouho otálíte s nákupy, že prošvihnete vhodnou příležitost a pak na nákupy čekáte dalších deset let. Říkáte si totiž, že nesmíte udělat stejnou chybu jako minule, kdy jste nakoupili příliš brzy, poté, co cena spadla o 40 % (např. ze 100 Kč na 60 Kč), jenže pak spadla ještě o dalších 70 % na 18 Kč. Tentokrát budete trpělivější a počkáte si. Jenže tentokrát cena spadne třeba jen o 35 % a pak se trh zase obrátí a vy nestihnete nakoupit nic, pořád budete čekat, že cena ještě spadne víc a ve finále budete takto čekat dalších deset let.
Podobné zkušenosti má asi každý investor, který se na burze nějaký ten pátek pohybuje a zažil už pár velkých propadů. Proto ti nejzkušenější ví, že vhodné načasování nákupu a prodeje je jen iluze. Všechny strategie postavené na tom, že něco levně koupím a draze prodám, jsou dlouhodobě odsouzeny k neúspěchu. Pokud jde o akcie, nejefektivnější je, dlouhodobě je držet prostřednictvím široce diverzifikovaného indexu nebo fondu.
Jak ale vyřešit ten nákup akcií, když mám větší volný kapitál, chci ho investovat do akcií a ty pak dlouhodobě držet, ale zároveň tuším, že ceny jsou dnes příliš vysoko a bylo by lepší vyčkat na propad? Můžu samozřejmě vyčkávat a doufat, že sice netrefím dno, ale že se mi podaří nakoupit za rozumnou cenu.
Ovšem je tu určité riziko, že se mi nakoupit vůbec nic nepodaří, protože pokles cen nebude až tak velký, jak jsem očekával. Pokud se tedy rozhodnu vyčkávat, měl bych si stanovit jasnou strategii, kdy budu nakupovat a začít s nákupy už při poklesu o 20 % a postupně dál přikupovat.
A pak je tu také určité riziko, že budu na propad trhů čekat ještě řadu let, mezi tím ceny akcií dál porostou a já budu sice jednou nakupovat při propadu, ale ve finále třeba i za vyšší ceny než dnes.
Proto klientům doporučuji jednodušší cestu, která zpravidla vede k lepším výsledkům, a přitom s výrazně menší psychologickou zátěží. Zároveň tím eliminuji riziko, že nestihnu nakoupit, nebo že nakoupím příliš brzy, nebo že budu na propad čekat mnoho let. Klíčem je rozložit kapitál na pravidelné nákupy po dobu několika let a při poklesech pak navyšovat investovanou částku, čímž se plánovaná doba nákupů automaticky zkracuje.
Já to zpravidla řeším rozložením investice na pět let. Ukažme si vše na konkrétním příkladu. Řekněme, že chci do akcií investovat tři miliony korun. Tuto sumu rozdělím na 60 měsíců, budu tedy investovat do akcií každý měsíc 50 tisíc korun. Pokud během následujících pěti let dojde k nějakému většímu propadu na akciových trzích, tak sama o sobě tato strategie povede k lepšímu výsledku, než kdybych celé tři miliony korun investoval do akcií jednorázově hned teď.
Pro ilustraci se podívejme, jak by vypadala taková investice, kdybych se rozhodl investovat do akcií na začátku roku 2007, tedy zhruba 1-2 roky před propadem (zhruba po roce začaly trhy klesat a dno bylo v březnu 2009, čili 26 měsíců poté). To by možná mohlo korespondovat se stávající situací, ale uvidíme, věštit neumím.
K simulaci jsem použil hojně využívaný investiční program Conseq Active Invest Dynamický, což je profilový fond fondů, který zhruba 90 % majetku investuje do akciových fondů. Upozorňuji, že simulace počítá s čistými výnosy, nejsou zohledněny případné vstupní poplatky, které by ale při investici 3 mil. Kč šlo dojednat nulové.
Dále podotýkám, že já osobně tento fond v praxi k investicím nevyužívám, protože má z mého pohledu zbytečně vysokou nákladovost TER. Jde to řešit levněji. Zde ho používám čistě pro ilustraci, protože ho hodně lidí zná a má dostatečnou historii, abychom mohli simulovat, jak se investice chovala před deseti lety při posledním velkém propadu na akciových trzích.
Kdybych investoval 3 miliony korun začátkem roku 2007 do programu Conseq Active Invest Dynamický (tehdy se ještě jednalo o řízené portfolio, od roku 2013 funguje jako fond fondů), byla by hodnota mojí investice dnes po 11 letech zhruba 4,2 mil. korun. Navíc na přelomu let 2008 a 2009 bych musel unést půlroční období, kdy hodnota mojí investice spadla zhruba o 40 % na 1,8 mil. korun.
Naproti tomu, kdybych sumu 3 milionů korun rozdělil na 60 měsíců (5 let) po částkách 50 tisíc korun a takto postupně od roku 2007 do konce roku 2011 investoval do stejného investičního programu Conseq Active Invest Dynamický, byla by dnes po 11 letech hodnota mojí investice přes 5 milionů korun. A hlavně, nemusel bych ustát v prvních letech tak dramatický propad hodnoty investice a do zisku bych se dostal už v roce 2010, nikoliv až v roce 2013.
Kdybych tedy rozložil investici v čase, byl bych na tom výrazně lépe, než kdybych investoval vše naráz na počátku. Zároveň bych na tom měl být zhruba srovnatelně, jako kdybych se snažil vyčkávat a nakoupit za lepší cenu, což by ve finále byla také jen jakási průměrná cena, protože dno bych ani náhodou netrefil.
Možná bych na tom byl trochu lépe, možná trochu hůře, jak bych měl zrovna štěstí s odhadem vhodné doby k nákupům. Svou roli v tom hraje i to, kdy k propadu dojde, jestli za rok, nebo třeba až za čtyři roky. Každopádně v průměru se člověk dostane rozložením kapitálu na pravidelné vklady zhruba na stejný výsledek, jako když se snaží vyčkávat na propad a načasovat vhodně jednorázový nákup.
Strategii postupného nakupování můžeme ale snadno ještě vylepšit. Dokud nemám zainvestované celé tři miliony korun v akciích, můžu při větších poklesech navyšovat částku, za kterou akcie pravidelně nakupuji. Když třeba propad na trzích přijde za rok, budu mít k dispozici ještě 2,4 mil. korun k nákupům, se kterými nemusím čekat celých plánovaných pět let.
Zpravidla to s klienty řeším tak, že když hodnota akciového indexu spadne z vrcholu o více než 20 %, mají zdvojnásobit měsíční investovanou částku, tedy v našem případě bych začal místo 50 tisíc měsíčně posílat do akciového fondu 100 tisíc korun. Když ceny oproti vrcholu spadnou o 30 a více procent, tak investovanou částku zvedneme na 150 tisíc korun měsíčně. Kdyby propad už byl větší než 40 %, tak v tu dobu budu nakupovat za 200 tisíc korun měsíčně. A v případě, že se hodnota akciového indexu dostane na méně než polovinu svého maxima, tak částku zvednu na 250 tisíc korun.
Znovu provedeme simulaci vývoje takové investice, kdybych v roce 2007 začal investovat do programu Conseq Active Invest Dynamický s částkou 50 tisíc korun měsíčně. O rok později, v lednu 2008, poklesly ceny o 22 % oproti maximu z června 2007, takže bych začal od této chvíle investovat 100 tisíc korun měsíčně. O dalších pět měsíců později už pokles dosáhl 32 %, takže od června 2008 bych investoval 150 tisíc korun měsíčně. A od října pak dokonce 200 tisíc korun měsíčně, protože v říjnu 2008 už klesla cena oproti červnu 2007 o 45 %.
Takto bych takřka dokonale zprůměroval nákupní cenu. V dubnu roku 2009 už bych měl zainvestované celé tři miliony korun. V říjnu téhož roku by hodnota mojí investice přesáhla tři miliony korun. Dnes po 11 letech by hodnota mojí investice byla zhruba 5,5 milionu korun.
Samozřejmě že kdybych nakoupil za celé 3 miliony korun úplně na dně, v únoru či březnu 2009, byl bych na tom ještě výrazně lépe, hodnota mojí investice by dnes byla zhruba 7 milionů korun. Ale všichni víme, že to je utopická představa. Kdybych vyčkával na propad, byl bych pravděpodobně nejpozději na podzim roku 2008 plně zainvestovaný a moje průměrná nákupní cena by byla výrazně vyšší. Musel bych mít hodně šťastnou ruku, abych se dostal na srovnatelný výsledek, jako při výše popsané strategii.
Pro ilustraci si zkusme nasimulovat takový případ. Řekněme, že bych sledoval stejné hranice poklesu, tedy první nákup bych realizoval v lednu 2008, když trh klesl oproti vrcholu o více než 20 %. Investoval bych 500 tisíc korun. Stejnou částku bych přidal v červnu 2008, když se pokles prohloubil na 30 %. (Já bych asi přidával víc, ale dejme tomu, že jsem měl dobrý odhad a byl jsem hodně trpělivý.) Když se v říjnu 2008 propad prohloubil pod 40 %, investoval bych další jeden milion korun. S další investicí ve výši 500 tisíc korun bych se trefil přesně na dně v únoru 2009. Posledních 500 tisíc bych dokupoval v červnu 2009, když už akciové trhy oživovaly.
Jak vidíte, kdybych se snažil podobným způsobem časovat trh a i kdybych měl skutečně hodně šťastnou ruku, dostal bych se i tak ve finále pouze na srovnatelný výsledek. Dnes po 11 letech by hodnota mojí investice byla taktéž zhruba 5,5 mil. korun. Ovšem kdyby na podzim 2008 nezkrachovala banka Lehman Brothers a propad nakonec nebyl tak veliký, nebo kdybych třeba neměl takovou trpělivost a investoval větší částky už v létě 2008, výsledek by byl výrazně horší. Proto klientům vždy říkám, ať nespekulují a nesnaží se být chytřejší než všichni ostatní. Jde to řešit lépe a jednodušeji, striktním rozložením investice v čase s navyšováním investované částky podle hloubky propadu.
Rýpalové by mohli namítnout, že jsem pro simulaci zvolil ideální načasování. Ano, záměrně, aby ten rozdíl co nejlépe vynikl. Ale pro zvídavé si můžeme podobnou simulaci udělat i na jiném časovém úseku. Řekněme, že propad přijde o rok později, co to udělá s výsledkem? Zkusme tedy stejnou simulaci, ale s tím, že investovat začneme od začátku roku 2006. Kapitál k investici tedy vyčerpám trochu rychleji, plně zainvestovaný bych byl už v lednu 2009. Dnes po 12 letech by hodnota mojí investice byla zhruba 5 milionů korun.
A co nejhorší scénář, kdyby ceny akcií ještě dalších 5 let rostly a já jsem postupně investoval celé 3 miliony korun těsně před tím, než nastal velký propad? Výsledek není ani v tomto případě vůbec špatný, protože jsem celých pět let průměroval nákupní cenu, nenakoupil jsem za cenu těsně před propadem, ale za průměrnou cenu (váženým průměrem) za posledních pět let, a ta je výrazně nižší. Dnes po 14 letech by hodnota mojí investice byla zhruba 4,8 milionů korun.
Tato jednoduchá a velmi efektivní strategie funguje, ať už je vývoj na akciových trzích jakýkoliv, proto ji s klienty často používám, zvlášť v dnešní době, kdy nejen já mám pocit, že jsou ceny akcií poblíž vrcholu, ale nevidím zatím ani důvod k propadu.
Pouštět se dnes do větších nákupů je nesmysl. Stát úplně bokem akcií se ale také může hrubě nevyplatit. Nejlepší strategie je nakupovat po malých soustech a využívat kouzla pravidelného investování, které spočívá v automatickém průměrování nákupní ceny váženým průměrem. A jak jsme si dnes ukázali, tento efekt se dá ještě vyšperkovat navyšováním investované částky při větším propadu.
Já zpravidla tuto strategii kombinuji ještě tak, že pouze část kapitálu určeného dlouhodobě do akcií rozložím v čase, část kapitálu klientům doporučuji nechat bokem v konzervativních investicích jako rezervu pro další nákupy a část kapitálu většinou investujeme také do fondů či ETF, které využívají long/short equity strategii a mohou při velkém propadu spekulovat i na pokles, takže se vlastně svým způsobem samy snaží o jakési optimální načasování nákupu. Ale to má smysl pouze s větším kapitálem, takto kombinovat více strategií, kdyby některá nezafungovala dle očekávání.
Psáno pro Peníze.cz a Finmag.cz
Jsem jednatelem společnosti FINEZ a zakladatelem multi-fondu Otakar. S klienty jednám přímo já. Více o mně
Sledujte nás
Upozorňujeme, že po telefonu neposkytujeme žádné informace k investicím ani službám, neboť hovory nejsou nahrávány a my máme ze zákona povinnost archivovat veškerou komunikaci se zákazníky. Telefon slouží pouze k domluvení termínu osobní schůzky či nahrávaného videohovoru. K veškerým dotazům jinak prosím využívejte kontaktní formulář nebo email.
